Solomon Labu 4
1 Moulang: Namelhoi ngeije, ngainu, seidoh jou hoi hilouvin nahoi ngeije. Na ponlukhuh noija namit teni vakhu abang jeng’e. Nasam kailha jong Gilead lhang dunga kon kel-hon hung kijot suh abang jeng’e.
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
2 Naha ho kelngoi kihet ngousel jouchet’na kisop thengsel bang in akangleh jeng’e. Na mehiuheo dan nolnabei ahin, na hatu jouse jong akigol khom dildel uve.
Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3 Nane geiteni jong patsandup abangin, nakam jeng jong mihiptah ahi. Na bengmai langto jong na ponlukhuh noijah kolbuthei chang asan jit jet abang jenge.
Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
4 Na ngongchang jong David insang, migal-hang asang aja galmanchah-omphoa kijem pah jeng toh abangin avet-hoi ngeije.
Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
5 Na-ang teni jong sapengnou teni, Lily pah lah-a lhale sapengnou pengkop teni abange.
Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.
6 Khovahkon huilhi nun masang, jan muthim lim kiheimang masang ah; keiman Myrrh molsang kajot’na, bego lhangdung ka jot touding ahitai.
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
7 Nangma na pumpin nahoije, ngainu, na hoi chamkim ngeiye.
Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
8 Lebanon’a kon in neihin juiyin, ka deilhennu, neihin jui tan Lebanon’a kon in. Senir le Hermon molvum, keipi-bahkai ho kokhuh umna lah, Kei-ahsite chenna lhang, hin juisuh-in Amana Molsanga kon’in hung kumsuh tan.
Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9 Nang in ka lungsung na lodim in, ka goulu nahi, kangai ka jiding nu. Na khivui val emsel toh namit-ha’a neivet dan in ei hentang den jeng tai.
Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.
10 Nei ngailutnan ei kipa thanop sah-e, ka goulu nahi; ka ngai kaji ding nu. Nei ngaina hi lengpitwi sang in alhumjon, na gimnamtwi hi pahnamtwi sang in jong atwi joi.
Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
11 Na negei teni khoiju sang in alhum joi, O ka ji ding nu. Nalei noija khoiju le bongnoi aume. Na von jouse jong Lebanon lhangpah gimtwi anam’e.
Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.
12 Nangma hi keija ding monga pahcha lei, goulu, chongmou chule khal laiya twinah kiselguh tobang nahi.
Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
13 Na pheichung jong kolbuthei toh muinam kikhat tah henna,
Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
14 Chule leipah namtwi toh sehlhum, kolju le thingthal, bego le Myrhh, aloe le muinam jouse dinga kingapna ahi.
Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
15 Nangma honlei twinah, twichim twikul; Lebanon lhanga kon hung longlha tobang nahi.
Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16 Mounu: Khang in, Sahlam khohui! thouvin, lhanglam khohui! Ka honlei jon ah hung nung in lang akimvel jouse agimtwi hi lhutsohhel tan. O ka goldeipa, na honleija hin hunglut in lang, theiga hoipen hung kilon lang, hung nen.
Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.
