Saam 137

1 Babylon long keng awh ngawi unyng saw Zion ce ka mik poek awh kqang unyng.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 Cawh tuiqi awh tingtoeng ce hoei unyng,

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 cawh kaimih anik tukhqi ing laa sak aham ni ceei khqi hy, kaimih anik thekhanaak thlangkhqi ing zeelnaak laa sak aham ni ngaih hy, “Zion a laa pynoet awh sa law lah uh ee!” ni tinak khqi hy.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 Ikawmyihna thlang a qam na Bawipa a laa ce ka mi sak thai kaw?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Aw Jerusalem, nang ce ka ni hilh awhtaw kak tang ben kut ing a simnaak hilh poe lawt seh.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Nang amni sim voel nyng saw, ka zeelnaak soeih Jerusalem, nang ce am ka nik poek voel hawh awhtaw, kam lai ing dangkhyl na bet qu qap seh.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Aw Bawipa, Jerusalem a zawk nyn awhkaw Edomkhqi ing ik-oeih ami sai ce, sim loet lah. “Hre bang tlang, tung nang lingnaak dyna phu bang tlang uh!” tinawh amik khy ce.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Aw Babylon canu, ak plawci hly kawi, kaimih ak khan awh ik-oeih na sainaak amyihna, nang ak khan awh ik-oeih ak thung lawkhqi zeel kawm uh –

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 na naacakhqi ce amim tu law coengawh lung khawng na kawm uh.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.