Tingtoeng 39
1 Jeduthun loh mawt vaengkah ham David kah Tingtoenglung “Ka lai te tholh ve tila ka khosing ka ngaithuen vetih ka hmai ah halang khui atah ka ka dongah kahu ka khueh mai bitni,” ka ti.
Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
2 Duemnah neh ka tum uh tih a then lamloh ka ngam hatah ka thakkhoeihnah loh n'lawn.
Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
3 Ka kohnuenah neh ka ko khuiah ka lungbuei loh ling sut tih hmai la a rhong dongah ka lai neh,
Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
4 “Aw BOEIPA, ka hmakhah neh ka khohnin kah cungnueh te kai m'ming sak lah. Kai he hlang loh metla n'hnawt n'khoe m'ming sak lah.
Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
5 Ka khohnin he kutsom pakhat dawk nan khueh tih ka khosaknah he namah hmai ah a hong la coeng. Te dongah hlang boeih he a honghi la rhip pai. (Selah)
Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)
6 Tedae hlang he mueihlip bangla cet tih a honghi la ko uh. A hmoek dae u loh a coi khaw ming pawh.
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
7 Tedae balae ka lamtawn pueng. Ka ngaiuepnah he ka Boeipa namah dongah ni a om.
Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
8 Ka dumlai boeih lamkah kai n'huul lah. Hlang ang kah kokhahnah la kai nan khueh moenih.
A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
9 Namah loh na saii coeng dongah ka ka ang muehla ka khom.
Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
10 Na kut rham loh kai n'khah coeng dongah namah kah phaepnah he kai taeng lamkah han khoe laeh.
Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
11 Thaesainah dongah toelthamnah neh hlang na toel. Bungbo kah a cak bangla a hlangthen te na hma sak dongah hlang boeih he a honghi ni. (Selah)
Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)
12 Aw BOEIPA, ka thangthuinah han ya lamtah ka mikphi neh ka pang vaengah hnatun lah. A pa rhoek boeih bangla kai khaw nang taengah lampah neh yinlai la ka om dongah olmueh ha dik boeh.
Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
13 Ka cet tih ka khum hlan ah ka ngai a dip ham khaw kai taeng lamkah mangthong mai dae.
Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
