< Tingtoeng 139 >

1 Aka mawt ham David kah Tingtoenglung BOEIPA aw kai nan khe tih nan ming coeng.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Namah loh ka ngol ka pai khaw na ming tih ka mangtaengnah te a hla lamloh na yakming.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Ka yiin tih ka yalh ah khaw nan dangrhoek tih ka longpuei khaw boeih na hmaiben coeng.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 BOEIPA aw boeih na ming bangla ka lai dongah ol a om moenih he.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 A hnuk a hmai la kai nan thingthung tih kai soah na kut nan tloeng thil.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Mingnah loh mangvawt la mangvawt coeng tih kai lakah a pomdoep te tah ka pha moenih.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Na Mueihla taeng lamloh melam ka pongpa vetih na mikhmuh lamloh melam ka yong eh?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Vaan la ka luei cakhaw namah hnap, Saelkhui ah thingkong ka phaih cakhaw namah hnap na om. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Mincang phae ka phuel tih tuitun rhalvang ah kho ka sak.
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Teah pataeng na kut loh kai m'mawt vetih na bantang kut loh kai n'tuuk ni.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 “Khohmuep loh kai n'thing,” ka ti ngawn cakhaw khoyin he ka taengvai ah vangnah la poeh.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Khohmuep pataeng namah taengah hmuep pawh. Te dongah khoyin te khothaih bangla, tamyin khaw khosae bangla sae ni.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Namah loh ka kuel khaw na lai tih a nu bungko khuiah kai nan cun coeng.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Namah te kang hiin dongah ni kang uem. Na bibi khaw khobaerhambae la khobaerhambae coeng tih ka hinglu loh phaeng a ming.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Ka thaa khaw namah taeng lamloh a thuh moenih. A huephael ah n'saii tih diklai laedil ah n'hlom.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Ka pumho he na mik loh a hmuh coeng. Te boeih te na cabu khuila a daek uh vaengah khohnin khaw saii uh hlan tih amih te pakhat khaw om hlan.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Te dongah Pathen namah na mangtaengnah tah kai ham bahoeng a phutlo tih a hnun bahoeng ting.
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Te te ka tae ham khaw laivin lakah puh. Ka haenghang vaengah kai khaw namah taengla ka om pueng.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Pathen aw halang ke na rhaem oeh atah hlang thii he kai taeng lamloh khoe mai.
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Namah te tangkhuepnah neh a thui tih na rhal rhoek loh a poeyoek la a phueih.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 BOEIPA nang aka thiinah rhoek pawt nim ka thiinah tih nang aka tloelh rhoek taengah ka ko a oek?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Ka taengah thunkha la a om uh dongah amih te hmuhuetnah neh a khuetnah ka thiinah.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Pathen aw kai n'khe lamtah ka thinko ming lah. Kai noemcai lamtah ka mangvawtnah he ming lah.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Tedae ka khuikah tloh longpuei hmu lamtah kumhal longpuei ah kai m'mawt lah.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

< Tingtoeng 139 >