< Olcueih 26 >
1 Khohal kah vuelsong neh cangah vaengkah khotlan baghui la, thangpomnah khaw hlang ang neh rhoeprhui tangloeng pawh.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2 Vaa a rhaehba bangla, pumpil a ding bangla, rhunkhuennah he lunglilungla la a thoeng moenih.
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
3 Marhang ham rhuihet, laak ham kamrhui, aka ang rhoek kah a nam ham cungcik om.
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
4 Hlang ang kah a anglat te doo boeh, namah khaw anih bangla na om ve.
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5 Hlang ang te a anglat bangla a doo dae, a mikhmuh ah hlang cueih la om hae mahpawh.
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 Hlang ang kut ah ol aka pat tah a kho a kuet tih kuthlahnah aka mam la om.
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
7 Aka khaem kah a kho sut a bat banghui la, hlang ang rhoek ka kah thuidoeknah he khaw om.
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
8 Hlang ang taengah thangpomnah paek he, payai dongah lungto mop banghui la om tangloeng.
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9 Hlang ang ka kah thuidoeknah he khaw yurhui kut dongah aka pha mutlo hling bangla om.
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
10 Hlang ang aka paang boeih khaw aka cetpaitai a paang tih lithen a poeih banghui la om.
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
11 Ui loh a lok a paan banghui la hlang ang loh a anglat te a khoep.
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
12 Hlang he amah mikhmuh ah tah aka cueih la na hmuh. Anih lakah hlang ang ham ngaiuepnah om ta.
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
13 Kolhnaw loh, “Longpuei ah sathueng ca, toltung ah sathueng om,” a ti.
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
14 thohkhaih loh thohrhui dongah a tinghil bangla, kolhnaw khaw amah thingkong dongah suvaih.
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15 Kolhnaw loh bael dongah a kut a puei te, a ka dongla koep a khuen ham pataeng a ngak.
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
16 Kolhnaw he amah mikhmuh ah tah, omih neh aka thuung hlang parhih lakah aka cueih la ngaiuh.
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17 Amah hut pawt ah tuituknah khuiah aka kun khaw, aka cetpaitai loh ui hna a doek banghui la om.
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
18 Thaltang neh dueknah hmaipom aka dong loh hlang a khah bangla,
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19 A hui aka phok hlang van loh, “Ka luem mailai moenih a?,” a ti.
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Thing a tlum atah hmai a thi bangla a thet pawt daengah ni olpungkacan a paa.
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 Hmai-alh dongah hmaisa-aek, hmai dongah thing a pup vanbangla, hohmuhnah neh olpungkacan aka saii hlang loh tuituknah a puek sak.
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22 Thet ol he didii tih bungko khui la suntla.
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23 Lungbuei thae neh a lai hmai la aka alh tah, paikaek dongkah cakhli a ben banghui ni.
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24 A hmuilai dongkah a hmuhuet te a ka dongah loha coeng dae, a khui kah hlangthai palat te a thuh bal pueng.
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25 A ol tah rhen koemboei la om dae, anih te tangnah boeh. A lungbuei ah tueilaehkoi parhih om.
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26 hmuhuetnah te thailainah neh dah cakhaw, hlangping taengah a boethae ni a yan eh.
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27 Vaam aka vuet khaw amah loh a cungku thil vetih, lungto aka palet khaw amah soah koep mael ni.
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
28 Laithae ol loh amah aka hnaep aka hnap te a hmuhuet tih, a ka aka hnal khaw a ponah ni a saii.
Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.