< Matthai 9 >
1 Te phoeiah lawng khuila kun tih, a hlaikan daengah amah kho la pawk.
Luego entró en una barca, pasó al otro lado y fue a su ciudad.
2 Te vaengah khawn tih thingkong dongah aka yalh te a taengla tarha a khuen pauh. Amih kah tangnah te Jesuh loh a hmuh coeng dongah aka khawn te, “Ngaimong sak, ka ca, tholhnah loh nang n'hlah coeng,” a ti nah.
Ahí le llevaron un paralítico acostado en una camilla. Al ver Jesús la fe de ellos, dijo al paralítico: Ten ánimo, hijo. Tus pecados te son perdonados.
3 Te vaengah cadaek rhoek khuikah hlangvang long tah amamih khuiah, “Anih loh a soehsal coeng,” tarha a ti uh.
Pero algunos escribas se dijeron: Éste blasfema.
4 Jesuh loh amih kah poeknah te a hmuh tih, “Balae tih na thinko khui ah a thae na poek uh.
Jesús vio sus pensamientos y les preguntó: ¿Por qué albergan malos pensamientos?
5 “Na tholh loh n'hlah coeng, 'ti ham neh, 'thoo lamtah cet,’ ti ham he, melae yoeikoek la aka om?
¿Qué es más fácil? ¿Decir: Tus pecados te son perdonados? ¿O decir: Levántate y anda?
6 Te daengah ni diklai hmankah tholh hlah ham he hlang capa loh saithainah a khueh te na ming uh eh,” a ti nah. Te phoeiah aka khawn te, “Thoo, na phak te khuen lamtah na im la cet,” a ti nah.
Pero para que sepan que el Hijo del Hombre tiene autoridad en la tierra de perdonar pecados, dijo al paralítico: ¡Levántate, alza tu camilla y vete a tu casa!
7 Te vaengah thoo tih a im la koe cet.
Cuando se levantó, salió a su casa.
8 Hlangping loh a hmuh vaengah a rhih uh tih, hlang taengah hebang saithainah aka pae Pathen te a thangpom uh.
Al ver [esto] la multitud se asombró y dio alabanza a Dios, porque dio esa autoridad a los hombres.
9 Jesuh te lamkah a khum vaengah, Matthai la a khue hlang pakhat tah mangmu doenah ah a ngol te a hmuh tih, “Kai m'vai lah,” a ti nah. Te dongah thoo tih Jesuh taengah bang.
Jesús pasó de allí, vio a Mateo sentado en la oficina de los tributos y le dijo: Sígueme. Éste se levantó y lo siguió.
10 Im khuiah a om vaengah caboei te a vael. Te vaengah mangmucoi rhoek neh hlangtholh rhoek muep tarha ha pawk uh tih Jesuh neh a hnukbang rhoek taengah a vael uh.
Cuando Él estaba reclinado en la casa, observó que muchos publicanos y pecadores llegaron y se reclinaron con Jesús y sus discípulos.
11 Pharisee rhoek loh a hmuh uh vaengah a hnukbang rhoek taengah, “Balae tih nangmih kah saya tah mangmucoi rhoek neh hlangtholh rhoek taengah a caak,” a ti nah.
Al ver [esto] los fariseos decían a los discípulos de Él: ¿Por qué su maestro come con los publicanos y pecadores?
12 Tedae a yaak vaengah, “Sading rhoek loh siboei a ngoe moenih, tedae tloh aka khueh rhoek long tah a ngoe.
Pero cuando Él oyó esto, dijo: Los sanos no necesitan médico, sino los enfermos.
13 Cet uh lamtah metla a om khaw cang uh saw. Ka ngaih he tah rhennah ni hmueih te moenih. Aka dueng rhoek khue ham pawt tih aka tholh rhoek ham ni ka pawk,” a ti nah.
Vayan, aprendan qué significa: ¡Misericordia quiero y no sacrificio! Porque no vine a llamar a justos sino a pecadores.
14 Te phoeiah Johan kah hnukbang loh a a paan uh tih, “Balae tih kaimih neh Pharisee rhoek long tah vawpvawp ka yaeh uh. Tedae na hnukbang rhoek loh a yaeh uh moenih,” a ti nah.
Entonces los discípulos de Juan se acercaron a Él y le preguntaron: ¿Por qué nosotros y los fariseos ayunamos, y tus discípulos no ayunan?
15 Jesuh loh amih te, “Pacaboeina loh yulueihmuen te a nguek thil thai moenih. Amih a om khuiah tah yulokung loh a om puei ta. Tedae yulokung te amih taeng lamkah loh a khue tue ha pawk vaengah a yaeh uh van bitni.
Jesús les preguntó: ¿Los que asisten al esposo pueden estar de luto mientras el esposo está con ellos? Pero vendrán días cuando les sea quitado el esposo, y entonces ayunarán.
16 Hni pen a cuemsok te himbai rhuem soah a bo moenih. A bawtnah ah te long te himbai ni a dueng tih a pawnnah te a thae la a om.
Nadie pone un remiendo de tela nueva sobre una ropa vieja, pues ese remiendo tira de la ropa, y resulta una rotura peor.
17 Misurtui a noe te tuitang rhuem khuiah a than moenih. Te pawt koinih tuitang te paeng tih misurtui khaw cae. Te vaengah tuitang khaw poci. Tedae misurtui noe te tuitang a thai dongah a than uh atah bok sueng,” a ti nah.
Ni echan un vino nuevo en odres viejos. De otra manera, los odres se revientan, el vino se derrama y los odres son destruidos. Pero echan vino nuevo en odres nuevos, y ambos se conservan juntamente.
18 He rhoek he amih ham a thui vaengah boei pakhat te pakcak cet tih anih te a bawk. Te phoeiah, “Ka canu he paekca ah duek dae na lo tih na kut na tloeng thil koinih hing ni,” a ti nah.
Mientras les hablaba estas cosas llegó un jefe [de la congregación judía], se postró ante Él y le dijo: Mi hija acaba de morir, pero vé, pon tu mano sobre ella y vivirá.
19 Te dongah Jesuh tah thoo tih anih te a hnukbang rhoek neh a vai phai.
Jesús se levantó y con sus discípulos lo siguió.
20 Te vaengah kum hlainit khuiah aka thii nu loh a hnuk ah a paan tih a himbai dongkah salaw te a taek pah.
Una mujer que sufría de flujo de sangre por 12 años se acercó por detrás y tocó el borde de su ropa,
21 Amah long tah, “Jesuh kah himbai mah ka taek koinih ka hoeih ni,” a ti dongah ni.
porque decía dentro de ella: Si solo toco su ropa, seré sanada.
22 Jesuh te mael tih huta te a hmuh vaengah, “Ka canu na ngaimong sak, na tangnah loh nang n'khang coeng,” a ti nah. Te vaeng tue lamloh huta tah daem.
Pero Jesús se volteó, la vio y le dijo: ¡Ten ánimo, hija! ¡Tu fe te sanó! Y la mujer fue sanada desde aquel momento.
23 Boei im la Jesuh a pawk vaengah phavi tum neh hlangping te a sarhingrhup la hmuh.
Al llegar Jesús a la casa del magistrado y ver a los flautistas y a la muchedumbre atribulada,
24 Te dongah, “Khoe uh lah, hula he a duek moenih, aka ip ni,” a ti nah. Te vaengah Jesuh te a nueih thiluh.
Él les dijo: Retírense, porque la muchacha no murió, sino duerme. Pero se burlaban de Él.
25 Tedae hlangping te a haek phoeiah kun tih a kut a tuuk pah vaengah hula te thoo.
Cuando sacaron a la multitud, Él entró, tomó la mano de la niña y la levantó.
26 He olthang loh tekah kho boeih te a pha.
Esta noticia se difundió por toda aquella tierra.
27 Te lamloh Jesuh a khum vaengah mikdael panit loh a vai rhoi. Te vaengah pang rhoi tih, “David Capa kaimih rhoi n'rhen lah,” a ti rhoi.
Cuando Jesús salió de allí, lo siguieron dos ciegos que gritaban: ¡Hijo de David, ten misericordia de nosotros!
28 Im la a pawk vaengah Jesuh te mikdael rhoi loh a paan rhoi. Te vaengah Jesuh loh amih rhoi te, “He he ka saii thai tila na tangnah rhoi a?” a ti nah hatah, “Ue, Boeipa,” a ti rhoi.
Al llegar a la casa, los ciegos acudieron a Él. Jesús les preguntó: ¿Creen ustedes que puedo hacer esto? Le respondieron: Sí, Señor.
29 Te phoeiah amih rhoi kah mik te a taek pah tih, “Nangmih rhoi kah tangnah bangla nangmih taengah om saeh,” a ti nah.
Entonces les tocó los ojos y dijo: Que les suceda según su fe.
30 Te vaengah a mik a tueng pah. Tedae Jesuh tah thanueih tih amih rhoi te, “Ngaithuen, hlang loh ming boel saeh,” a ti nah.
Se les abrieron los ojos. Y Jesús les advirtió rigurosamente: Miren, que nadie sepa [esto].
31 Tedae cet rhoi tih Jesuh kawng te kho tom ah a doek rhoi.
Pero cuando ellos salieron divulgaron su fama en toda aquella tierra.
32 Amih rhoi a caeh neh rhaithae aka kaem hlang pakhat hnapang te a taengla tarha a khuen uh.
Al salir ellos, le llevaron un hombre mudo endemoniado.
33 Rhaithae te haek pah tih olmueh te koep cal. Te dongah hlangping tah a ngaihmang uh tih, “Israel khuiah om noek tangloeng pawh,” a ti uh.
Cuando echó fuera el demonio, el mudo habló, y la multitud, asombrada, exclamó: ¡Nunca se vio algo semejante en Israel!
34 Tedae Pharisee rhoek loh, “Rhaithae boei rhang nen ni rhaithae a haek,” a ti uh.
Pero los fariseos decían: Echa fuera los demonios por el jefe de los demonios.
35 Te phoeiah Jesuh tah khopuei boeih neh vangca tom la cet tih amih kah tunim ah a thuituen. Ram kah olthangthen te khaw a hoe tih tlohtat boeih neh tlohnat boeih te a hoeih sak.
Jesús recorría todas las ciudades y las aldeas. Enseñaba en las congregaciones de ellos, proclamaba las Buenas Noticias del reino y sanaba toda enfermedad y dolencia.
36 A hmuh vaengah amih hlangping ham te a thinphat. Tawnba la a om uh lalah tudawn aka om pawh tu bangla a voeih uh.
Cuando vio a la multitud, fue movido a compasión por ella, porque estaba agotada y abatida como oveja que no tiene pastor.
37 Te dongah a hnukbang rhoek te, “Cangah hamla yet ngawn dae bibikung rhoek tah yolca.
Entonces dijo a sus discípulos: A la verdad la cosecha es mucha, pero los obreros pocos.
38 Te dongah cangah boeipa taengah na thangthui uh daengah ni a cangat la bibikung han tueih eh,” a ti nah.
Rueguen, pues, al Señor de la cosecha que envíe obreros a su cosecha.