Joba 31
1 Paipi te ka mik neh ka saii dongah me tlam lae oila te ka yakming eh?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 A so lamkah Pathen khoyo neh hmuensang lamkah Tlungthang rho te menim?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Boethae ham rhainah neh boethae aka saii ham yoethaenah moenih a?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Amah loh ka longpuei a hmuh tih ka khokan boeih he a tae moenih a?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 A poeyoek taengah ka pongpa tih ka kho loh a hlangthai palat taengla a tawn uh atah,
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Duengnah cooi dongah kai n'khiing saeh lamtah Pathen loh ka muelhtuetnah ming saeh.
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 Longpuei lamloh ka khokan a buung atah, ka mik hnukah ka lungbuei cet tih ka kut dongah a lolhmaih a kap atah,
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 ka soem vaengah a tloe loh ca saeh lamtah ka cadil rhoek te ha uh saeh.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Huta loh ka lungbuei a hlae tih ka hui kah thohka ah ka rhongngol atah,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Ka yuu loh a tloe la kuelh saeh lamtah a taengah hlang tloe bakop mai saeh.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Te dongah te khonuen rhamtat neh te te thaesainah rhokhan ni.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 Te hmai loh Abaddon duela a hlawp tih ka cangvuei te boeih ha.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Ka salpa neh ka salnu loh kai taengah a tuituk vaengah tiktamnah ka hnawt atah,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Pathen a thoh vaengah balae ka saii vetih n'hip vaengah amah te metlam ol ka mael eh?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Bungko khuiah kai aka saii loh anih a saii moenih a? Kaimih he bung khuiah pakhat la n'cuen sak.
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 tattloel kah kongaih te ka hloh pah tih nuhmai mik te ka khah sak koinih,
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 Kamah buhkam te kamah bueng loh ka caak tih cadah loh ca pawt koinih,
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 Ka camoe lamloh napa bangla ka taengah pantai tih nuhmai khaw a nu bung lamloh ka mawt.
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 Pueinak mueh tih himbai tling la aka milh khodaeng te ka hmuh mai tih,
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 A pumpu, a pumpu ah kai n'uem uh vaengah ka tu mul neh ka hlung pawt mai koinih,
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 Vongka ah kai bomkung te ka hmuh vaengah ka kut he cadah soah ka ka thueng atah,
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 ka laengpang he a hnuk lamloh rhul saeh lamtah ka ban a cung dong lamloh tlawt mai saeh.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Pathen taengkah rhainah te kai ham ka birhihnah la a om dongah a boeimangnah te ka noeng moenih.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Sui te ka uepnah la ka khueh tih sui cilh te ka pangtungnah la ka thui koinih,
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 Ka thadueng len tih ka kut loh a khuet la a hmuh dongah ka kokhahnah atah,
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 Vangnah dongah a thangthen tih hla vang a thoeih te ka hmuh vaengah,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 ka lungbuei he yinhnuk ah hloih tih ka kut loh ka ka te mok koinih.
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 He khaw a so kah Pathen taengah ka basa la om vetih thaesainah lai la om ni.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Ka lunguet kah yoethaenah dongah ka kohoe tih yoethae loh anih taengla a thoeng te ka haenghang puei atah,
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 A hinglu te thaephoeinah neh hoe hamla ka ka he laihmu la ka khueh aih moenih.
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Ka dap kah hlang rhoek loh, “U long nim a maeh te a cung pawt la a paek eh?” a ti uh moenih a?
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 Ka thohkhaih kah yinlai te caehlong ka ong pah tih vongvoel ah a rhaeh moenih.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Hlang bangla ka boekoeknah ka dah tih, kai kathaesainah he ka thindang ah ka det mai akhaw,
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 hlangping te yet taengah ka sarhing tih huiko kah nueihbu loh kai n'rhihyawp sak. Te dongah ka kuemsuem tih thohka la ka moe pawh.
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Kai taengkah aka hnatun la kamah taengah u long nim m'paek lah mako? Ka kutha he Tlungthang loh kai n'doo saeh lamtah ka tuituknah he hlang loh cabu la daek saeh.
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Te te ka laengpang ah ka koh vetih te te ka soah rhuisam la ka laikoeinah het mahpawt nim?
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 Ka khokan tarhing la a taengah ka puen lah vetih anih te rhaengsang bangla ka paan lah mako.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Ka khohmuen loh kai m'pang thil tih a kong te rhenten rhap koinih,
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 A thadueng te tangka mueh la ka caak tih a kungmah kah hinglu ka yawn sak atah,
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Cang yueng la mutlo hling, cangtun yueng la saeldol khaw poe saeh,” a ti. Job kah ol bawt coeng.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
