Joba 16
1 Te phoeiah Job loh a doo tih,
A odpovídaje Job, řekl:
2 “Te bang ol te muep ka yaak coeng. Nangmih boeih kah a hloep khaw thakthaenah ni.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Khohli ol te a bawtnah om a? Balae tih na doo hamla nang n'huek.
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 Kai khaw nang bangla ka thui thai ta. Na hinglu te ka hinglu yueng la om koinih olthui neh nangmih te kan sun vetih ka lu lamloh nangmih taengah ka hinghuen van ni.
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 Ka ka neh nangmih te kan duel lah vetih ka hmuilai kah thaphohnah loh n'hoeptlang mako.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 Ka thui akhaw ka thakkhoeihnah a rhoei moenih. Ka paa koinih kai lamloh metlam a caeh eh?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 Ka hlangboel boeih khaw na pong uh tih ka ngak ngawn coeng.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 Kai nan tonga sak khaw laipai la om coeng. Ka laithae khaw ka taengah pai sak tih, ka mikhmuh ah n'doo coeng.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 A thintoek loh a baeh tih kai soah a konaeh. Kai taengah a no te a tah coeng. Ka rhal loh kai soah a mik a huel.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 A ka neh kai n'ang thil uh. Kokhahnah neh ka kam han taam uh tih, kai taengah huek ha cu uh.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 Pathen loh kai he hlang thae taengla n'det tih halang kut dongla kai m'muek.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 Thayoeituipan la ka om vaengah kai m'phae. Ka rhawn ah n'khak tih kai he n'taekyak. Te dongah kai he amah ham kutnoek la m'pai sak coeng.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 Ka taengah a lithen rhoek loh m'vael uh tih ka kuel a khoh. Lungma a ti kolla diklai dongah ka hmuet phawt coeng.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 A puut hman ah a puut loh kai m'va. Hlangrhalh bangla kai taengah cu.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 Ka vin soah tlamhni ka hui tih ka ki khaw laipi neh ka poelyoe coeng.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 Ka maelhmai he rhahnah neh nok la nok uh tih ka mikkhu khaw nut coeng.
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Te cakhaw ka kut ah kuthlahnah om pawt tih ka thangthuinah khaw cil.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 Diklai nang loh ka thii he vuei boeh. Ka pang ol he khaw hmuen om boel saeh.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Vaan ah pataeng kai kah laipai om tih, ka hlangcal khaw hmuensang ah om coeng ke.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 Ka hui khaw Pathen taengah, kai kah hmuiyoi la om tih ka mik khaw pha coeng.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 Hlang capa tah hlang ham neh a hui ham Pathen taengah a thui ta.
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 Kum a tarhing ah ha pawk vetih, ka mael voel mueh caehlong ah ka cet pawn ni.”
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
