Suencuek 32
1 Tedae Jakob loh amah longpuei aha caeh hatah anih te Pathen kah puencawn rhoek a doe uh.
Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.
2 Tedae Jakob loh amih te a hmuh vaengah, “Hekah he Pathen kah rhaehhmuen ni,” a ti tih tekah hmuen ming te Mahanaima sui.
I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.
3 Te phoeiah Jakob loh Edom kho, Seir khohmuen la a maya Esau taengah a hmai la puencawn rhoek te a tueih.
Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.
4 Te vaengah amih tea uen tih, “Ka boei Esau taengah he he thui pah. Na sal Jakob tah Laban taengah ka bakuep tih tahae duela ka uelh.
A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.
5 Te phoeiah kai taengah vaito neh laak boiva khaw, sal neh salnu khaw om. Na mikhmuh ah mikdaithen dang hamla ka boeipa taengah aka puen la kai n'tueih,’ ti nah,” a ti nah.
A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.
6 Tedae puencawnrhoek te Jakob taengla maeluh tih, “Na maya Esau taengla ka cet uh coeng, te nangte doe ham a taengkah hlang ya li neh halo coeng,” a ti na uh.
I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.
7 Te vaengah Jakob loh bahoenga rhih tih amah te a te daengdaeh uh. Te dongah a taengkah pilnam te khaw, boiva khaw, saelhung khaw, kalaukrhoekkhaw rhoi nit laa tael.
Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.
8 Te khaw Esau loh rhoi at tea paan tiha ngawn atah rhoi at aka om te khaw rhalyong la om saeh a ti dongah ni.
Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.
9 Te phoeiah Jakob loh, “Kai taengah namah khohmuen neh na pacaboeina taengla bal lamtah nang te kan hoeikhang sak ni,” aka ti a pa Abraham kah Pathen neh a pa Isaak kah BOEIPA Pathen,
I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,
10 Sitlohnah cungkuem neh uepomnah cungkuem te na salpa taengah nan saii ham tah rhaidaeng. Ka cunghol neh Jordan he ka kat ngawn dae rhoi nit la ka lo coeng.
Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.
11 Ka maya kut lamloh, Esau kut lamkah kai n'huul mai dae. Anih te ka rhih, halo vetih camoerhoek neha manu rhoek khaw, kamah khaw n'ngawn ve.
Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.
12 Tedae namah loh, 'Hoeikhang ham khaw nang te kan hoeikhang sak vetih nang kah tiingan te tuitunli kah laivin bangla ka khueh vetih tae thai mahpawh,’ na ti,” tila thangthui.
Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.
13 Te dongah teahte khoyin puet rhaeh. A kut aha khuen te khaw a maya Esau ham khosaa la,
I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:
14 Maae a la yahnih neh maaetal pumkul, tumanu yahnih neh tutal pumkul.
Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,
15 Kalauk cacunte a carhoek hmaihneh thumkip, vaito a la likip neh vaitotal pumrha, laak a la pumkul neh laaktal pumrha,” a paek.
Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.
16 Te phoeiah tuping, tupingte amah loh a salrhoek kut aha tloeng tih a salrhoek te,” Kai hmai ah cet lamtah tuping laklo neh tuping laklote hnalak khueh uh,” a ti nah.
A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.
17 Te phoeiah lamhma taengah, “Ka maya Esaute na hum uh tih, 'Nang ulae? Melamna caeh eh? Na hmaikahrhoek he u kah lae a ti tih n'dawt vaengah,
I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Èí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?
18 'Na sal Jakob kah ni. Hekah he ka boeipa Esau taengah khosaa la ham pat tih amah khaw kaimih hnukkah halo ke,’ ti nah,” a ti tih a uen.
Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.
19 Te phoeiaha pabae te khaw, a pathum te khaw, tuping hnukah aka cet boeih te khaw, “Nangmih khaw Esau neh na hum uh vaengah hekah olka he thikat la thui uh lamtah,
Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.
20 nang kah sal Jakob khaw kaimih hnukah om ke,’ na ti uh ni,” a ti tih a uen. Ba dongah tikoinih ka mikhmuh kah aka pongpa khosaa neh a hmai ka saak pah vetih, te phoeiah tah a maelhmai ka hmuh vaengah kai maelhmai khaw a hlam khaminga ti.
A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.
21 Te dongah khosaate a hmai laa caeh sak. Tedae amah tah rhaehhmuen ah hlaem at rhaeh pueng.
A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.
22 Tedae tekah khoyin ah thoo tih a yuu rhoi neh a salnu rhoi khaw, a carhoek hlai at te khaw a loh tih Jabbok lamkai ah a kat puei.
A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.
23 Amihte khawa khuen tiha thak phoeiah amah taengah aka om rhoek te khaw soklonglaa tueih.
Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.
24 Te vaengah Jakob te amah bueng la a cul coeng dongah anih te hlang pakhat loh khothaih tom duea hnueih.
A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.
25 Tedae anih te ka na pawh tilaa hmuh vaengah Jakob kah a hlit tea koi pah tih anih te a hnueih pangthuem Jakob kah a hlit te voeng nong.
A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.
26 Te vaengah, “Khothaih loh n'kae coeng tih kai n'hlah laeh,” a tinah hatah Jakob loh, “Kai he yoethen nan paek hlan atah nang khaw kan hlah mahpawh,” a ti nah.
A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.
27 Te dongah amah la, “Nang mingte balae,” a tinah hatah, “Jakob,” a tinah dae,
I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.
28 “Na mingte Jakob ti voel boel lamtah Pathen neh hlangrhoek tena hnueih tihna na coeng dongah Israel ti laeh,” a ti nah.
I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.
29 Te phoeiah Jakobloh a dawt tih, “Na ming te thui lah,” a tinah hatah, “Ka ming he ba ham lae nan dawt,” a tinah tih anih te yoethen pahoi a paek.
I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.
30 Te dongah Jakob loh, “Pathen maelhmai tea hmai lamloh hmuh coeng dae ka hinglu huul uh,” a ti dongah tekah hmuen mingte Peniela sui.
Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.
31 Tedae Penuel tea poeng vanneh a soah khomik thoeng. Anih khaw a hlit dongah cungdo phai.
I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.
32 Te dongah Israel ca rhoek loh a hlit dongkah tharhui thanal te tihnin due ca uh pawh. Jakob kah tharhui thanal ah aka om a hlit tea koi pah coeng.
Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.
