Johan 10
1 Loktang to, loktang ah, kang thuih o, Tuu khongkha thung hoi akun ai, kalah loklam hoiah daw tahang kami loe, kamqu hoi mingcahnawk ni.
Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
2 Toe tuutoep kami loe tuu khongkha thung hoiah ni akunh.
Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
3 Khongkha toep kami mah anih hanah thok to paongh pae; tuunawk mah anih ih lok to tahngai pae o: anih loe angmah ih tuunawk to ahmin hoiah kawk moe, tasa bangah caeh haih.
Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
4 A tuunawk tasa bangah caeh haih naah, nihcae hmaa ah a caeh pae, tuunawk mah anih ih lok to maat o pongah, anih hnukah bang o.
A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
5 Tuunawk loe hnuk vai ai ih kami hnukah natuek naah doeh bang o mak ai, a lok to maat o ai pongah, cawn o taak tih, tiah a naa.
Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
6 Jesu mah nihcae khaeah, Hae patahhaih lok hae a thuih pae, toe nihcae khaeah a thuih pae ih lok to nihcae mah thaih pae o kop ai.
To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
7 To pacoengah Jesu mah nihcae khaeah, Loktang to, loktang ah, kang thuih o, Kai loe tuu khongkha ah ka oh.
Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.
8 Kai hmaa ah angzo kaminawk boih loe kamqu hoi mingcahnawk ni: tuunawk mah nihcae ih lok to tahngai pae o ai.
Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
9 Kai loe khongkha ah ka oh: mi kawbaktih doeh kai thung hoiah akun kami loe, pahlonghaih hnu tih, a thungah caeh ueloe, tacawt tih, to pacoengah rawkcak caakhaih kahoih ahmuen to hnu tih.
Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10 Kamqu loe paquk han ih, hum han ih hoi paro han ih ni angzoh: Kai loe nihcae hinghaih tawnh o moe, pop aep ah a tawnh o han ih ni kang zoh.
Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
11 Kai loe kahoih tuutoepkung ah ka oh: kahoih tuutoepkung loe tuunawk hanah a hinghaih to paek.
Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
12 Tuutoep kami ai, tuu tawnkung doeh na ai, thlai ih kami loe kangzo tasui to hnuk naah, tuunawk to prawtsut moe, cawnh taak ving: tasui mah tuunawk to kaek moe, tuunawk to ampraeksak phang.
Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13 Thlai ih kami loe thlai ih kami ah oh pongah, tuunawk to dawncang ai.
Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
14 Kai loe kahoih tuutoepkung ah ka oh; Kai mah ih tuunawk to Ka panoek, tuunawk mah doeh kai ang panoek o.
Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
15 Pa mah Kai ang panoek baktih toengah, Pa to Ka panoek, Ka hinghaih to tuunawk hanah ka paek.
Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16 Hae tuu khongkha thungah kathum ai, kalah tuunawk doeh Ka tawnh: nihcae doeh Ka hoih han oh vop, nihcae mah ka lok to tahngai o tih; to pacoengah loe tuu khongkha maeto hoi tuutoepkung maeto ni om tih boeh.
A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
17 Ka hinghaih ka paek pongah, Kam Pa mah Kai ang palung, to hinghaih to ka lak let han.
Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
18 Mi mah doeh kai khae hoi lomh mak ai, Kaimah koehah ni hinghaih to ka paek. Ka paek thaih baktih toengah, lak let thaihaih doeh ka tawnh. Kam Pa khae hoiah ni hae lokpaekhaih hae Ka hnuk, tiah a naa.
Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
19 Hae a thuih ih loknawk pongah Judah kaminawk salakah ampraekhaih to oh let.
Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
20 Paroeai kaminawk mah, Anih loe taqawk tawnh moe, amthu boeh; tih hanah a lok to na tahngai pae o khing loe? tiah naa o.
A pravili mnozí z nich: Ïábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21 Kalah kaminawk mah loe, Hae loknawk loe taqawk tawn kami mah thuih ih lok na ai ni. Taqawk mah loe mikmaeng to mik amtuengsak thai tih maw? tiah thuih o.
Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
22 Siktue phak naah loe, Jerusalem ah angpaekhaih poih to oh.
I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23 Jesu loe tempul thung ih Solomon impoem ta ah amkaeh.
I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
24 To naah Judahnawk mah anih to takui o moe, anih khaeah, Nasetto maw kaicae palung nang haengsak han vop? Kri ah na oh nahaeloe, kamnoek ah na thui ah, tiah a naa o.
Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
25 Jesu mah nihcae khaeah, Kang thuih o boeh, toe nang tang o ai: Kam Pa ih ahmin hoiah ka sak ih toknawk loe, Kai hnukung ah oh o.
Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
26 Toe kang thuih o baktiah, Kai ih tuu ah na om o ai pongah, Kang thuih o ih lok to na tang o ai.
Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
27 Kai ih tuunawk loe Ka lok to tahngai o, nihcae to Ka panoek, nihcae loe Ka hnukah bang o.
Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
29 Nihcae kai khaeah paekkung, Kam Pa loe, tih boih pongah len kue; mi mah doeh nihcae to Kam Pa ban thung hoiah lomh thai mak ai.
Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30 Kai hoi Kam Pa loe maeto ni, tiah a naa.
Já a Otec jedno jsme.
31 To naah Judahnawk mah Anih vah hanah thlung akhui o let.
Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32 Jesu mah nihcae khaeah, Kam Pa khae hoi ih paroeai kahoih toknawk to kang patuek o boeh; kawbaktih tok pongah maw Kai thlung hoiah nang va o han? tiah a naa.
Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33 Judahnawk mah anih khaeah, Kahoih tok pongah thlung hoi kang va o mak ai; toe nang loe Sithaw ih ahmin kasae na thuih; kami ah na oh to mah, nangmah hoi nangmah to Sithaw ah nang sak pongah ni, tiah a naa o.
Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
34 Jesu mah nihcae khaeah, Nangcae loe sithawnawk ah na oh o, tiah Ka thuih, tiah nangmacae ih kaalok thungah tarik ih lok to oh na ai maw?
Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
35 Anih mah nihcae to sithawnawk, tiah kawk nahaeloe, mi khaeah maw Sithaw lok to angzoh, Cabu loe amro thai mak ai;
Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
36 ampa mah ciimcaisak moe, long nuiah patoeh ih kami mah, Kai loe Sithaw Capa ah ka oh, tiah Ka thuih pongah maw, Sithaw ih ahmin kasae na thuih, tiah nang naa o?
Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
37 Kam Pa ih tok to ka sah ai nahaeloe, na tang o hmah.
Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
38 Toe a tok to ka sak pae nahaeloe, Kai nang tang o ai cadoeh, ka sak ih toknawk to tang oh; to tiah nahaeloe Pa Kai thungah oh moe, Kai doeh Anih thungah ka oh, tito na panoek o thai tih, tiah a naa.
Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
39 To pongah nihcae mah Anih naeh hanah pakrong o let: toe Anih loe nihcae ban thung hoiah loih.
Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
40 Anih loe Johan mah tuinuem paek tangsuekhaih Jordan vapui yaeh ah caeh moe, toah oh.
I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.
41 To pacoengah paroeai kaminawk anih khaeah angzoh o moe, Johan loe dawnrai hmuen sah vai ai: toe Johan mah thuih ih hae kami kawngnawk boih loe amsoem, tiah a thuih o.
I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42 To ahmuen ah paroeai kaminawk mah Anih to tang o.
A mnozí tam uvěřili v něho.
