Job 39
1 Sathar caa tapenhaih atue na panoek maw? To tih ai boeh loe tasuk caa tapenhaih atue na panoek maw?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Ca tapen karoek to khrah nazetto maw zokpomh, tito na panoek maw? To tih ai boeh loe nihcae tapenhaih atue na panoek maw?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Nihcae loe tabok o, caa tapen o; to naah caa tapenhaih kana to pahnet o.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 A caanawk loe ngantui o moe, taw ah qoeng o tahang; amno to caeh o taak, amlaem o let ai boeh.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Mi mah maw taw ih hrangnawk angmah koeh ah prasak? Mi mah maw taw hrang ih aqui to khramh pae thaih?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Anih ohhaih ahmuen to praezaek ah ka sak moe, karoem long to anih ohhaih ahmuen ah ka paek.
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Anih loe vangpui thung ih loknawk to pahnuithuih moe, kamongh kami hanghaih lok doeh tahngai ai.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Anih loe maenawk nuiah prat moe, kahing phrohnawk to pakrong.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Hmawsaeng taw ih maitaw loe na tok to sak moe, nang khaeah oh han koeh tih maw?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Laikok toksak hanah qui hoiah na zae thai tih maw? To tih ai boeh loe laikok atok hanah na hnukah bang thai tih maw?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Anih thacakhaih to na oep han maw? To tih ai boeh loe na sak ih tok to anih khaeah na aap thai tih maw?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Anih mah im ah cang na phaw pae ueloe, tapup thungah na suem pae tih, tiah na tang maw?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Tawtaaw tavaa loe amoekhaih hoiah pakhraeh to boh, toe tahnongsawk tavaa hoi Ostrich tavaa loe anih ih amui hoiah patah thai ai,
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 anih loe long ah taduih moe, savuet long hoiah tadui to khaeksak,
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 anih loe khok hoiah angmah ih tadui to cawh moeng ueloe, taw ih moi mah tadui koisak moeng tih, tito panoek ai.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Anih loe a caanawk to angmah ih caa ai baktiah khet, anih caasakhaih loe azom pui ni, tiah poek ai;
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Sithaw mah anih han palunghahaih to paek ai, panoekhaih roe paek ai.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Toe pakhraeh atoengh tahang naah, anih mah hrang hoi a nuiah kangthueng kami to pahnuithuih.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Hrang tha na caksak maw? Anih ih tahnong to na khuk pae maw?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Pakhuh kangphet baktiah maw nang phetsak? Anih anghahaih takhi tuen loe zit thoh parai.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Anih loe azawn ah cawnh tapaih, a thacakhaih to angoep moe, misatuh kaminawk to a hmaang.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Zithaih to pahnuithuih, zithaih tidoeh tawn ai; sumsen doeh cawn taak ai.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Anih kahhaih palaa tuen to tacawt, tayae hoi misa angvaenghaih aphaw loe ampha hlip.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Anih loe palungphui moe, thacakhaih palung hoiah long to a caak; mongkah lok a thaih naah, om duem thai ai.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Mongkah lok thaih naah, Ha, ha, tiah a thuih; misatuh angraeng ih lok, misa pahruekhaih lok ahmui loe ahmuen kangthla hoiah panoek thaih.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Tahmu loe na patuk ih palunghahaih hoiah pakhraeh to boh moe, aloih bangah azawk tathuk maw?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Tahmu loe na paek ih lok pongah maw van bangah azawk tahang moe, hmuensang ah tabu to boh?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Anih loe lungsong nuiah oh, cathaeng loe anih ohhaih kacak ahmuen ah oh.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 To ahmuen hoiah a khet moe, caak koi moi to ahmuen kangthla hoiah hnuk thaih.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 A caanawk doeh athii to pazoh o toeng; anih loe kadueh qok ohhaih ahmuen ah oh, tiah a naa.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
