Job 13
1 Khenah, hae hmuennawk hae ka mik mah hnuk boeh; ka naa mah thaih moe, panoek boeh.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Na panoek ih hmuen to, ka panoek toeng; nang pongah ka hnaem kue ai.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Toe Thacak Sithaw khaeah ka thuih moe, Sithaw hoi angaek hanah ka koeh.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Toe nangcae loe amsawnlok thui kami, tidoeh avang ai siboi ah ni na oh o.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Lok apae ai ah na oh o duem nahaeloe, nangmacae palunghahaih ah om tih.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Ka thuih han ih lok to tahngai oh loe, pahni hoiah ka thuih han ih lok hae tahngai oh.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Sithaw kasae na thuih o han maw? Anih to na ling o han maw?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Anih mikhmai maw na khet o han? Sithaw han lok na aek pae o han maw?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Anih mah ang khet o naah hoih, tiah thui tih maw? Kami aling baktiah Sithaw to aling thai maw?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Tamquta hoi mikhmai na khet o nahaeloe, anih mah na thuitaek o tih.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 A lensawkhaih loe nang han zitthok ai maw? Anih zit thohhaih na nuiah krah mak ai maw?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Nangcae panoek thaihaih loe maiphu baktiah ni oh, nangcae abuephaih ahmuen doeh long hoiah sak ih abuephaih ah ni oh.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Anghngai o duem ah, lok ka thuih han vop; to pacoengah kawbaktih hmuen doeh ka nuiah pha nasoe.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Toe kai loe ka ngan hae kaek moe, ka hinghaih hae ban hoi ka sin han.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Anih mah kai na hum cadoeh, a nuiah oephaih ka tawn vop tih; a hmaa ah zae loihhaih lok to ka thuih han vop.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Anih loe kai pahlonghaih ah om tih; amoek kaminawk loe a hmaa ah angzo o mak ai.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Ka lok hae palung tang hoi tahngai oh; ka thuih ih lok hae naa patueng oh.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Khenah, vaihi kaimah kawng taphong hanah ka oh coek, ka zaehaih loih tih boeh, tiah ka panoek.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Mi mah maw kai hae zaehaih net tang tih? To tiah zaehaih na net nahaeloe, lok apae ai ah kang hngai duem moe, ka duek halat han boeh.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Hmuen hnetto khue ni kang hnik; nang paek nahaeloe na hmaa hoiah kang hawk ving mak ai.
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Kai khae hoi na ban to azuk ving ah, na zitthohhaih hoiah na pazih hmah.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 To pacoengah na kawk ah, kang pathim han; to tih ai boeh loe kai ka thuih hmaloe han, to pacoengah nang mah pathim ah.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Ka sakpazaehaih hoi zaehaih nazetto maw oh? Ka sakpazaehaih hoi ka zaehaih to na patuek ah.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Tipongah mikhmai na hawk moe, na misa ah nang suek loe?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Takhi mah hmuh ih thingqam to na zit maw? Kangqo thingqam to na patom han maw?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Kakhaa parai ka zaehaih to na pakuem moe, thendoeng nathuem ah ka sak ih zaehaih atho to vaihi kai han nang tongsak boeh.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Ka khok ah thlong nang thuk moe, ka caehhaih loklamnawk boih to na khet; ka cawh ih khokkong doeh na parui boih.
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 To tiah raihaih tongh kami loe, kaqong hmuen baktih, karaa mah caak ih laihaw kaprawn baktiah, thazok moe, anghmat zuep boeh.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
