Patukkung 9
1 Ni tlim ah kaom hmuennawk boih ka poek naah, katoeng kaminawk hoi palungha kaminawk mah sak ih hmuen boih Sithaw ban ah ni oh; toe nihcae mah tongh o ih hmuen loe amlunghaih, to tih ai boeh loe hnukmahaih hoiah maw oh, tiah mi mah doeh panoek o ai.
Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho.
2 Kasae kami, kahoih kami, ciimcai kami, ciimcai ai kami, angbawnhaih paek kami, angbawnhaih paek ai kami, katoeng kami, kami zae, lokkamhaih sah kami hoi lokkamhaih sak han zii kaminawk nuiah kaom hmuen loe anghmong boih, kami boih nuiah kaom hmuen doeh anghmong boih.
Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.
3 Ni tlim ah kaom hmuennawk boih thungah kasae koek hmuen, kami boih khaeah kaom hmuen loe anghmong boih; ue, kaminawk ih palung loe sethaih hoiah koi; a hing o nathung amthuhaih palung hoiah koi o, to pacoengah duekhaih thungah a caeh o boih.
A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,
4 Kahing kaminawk salakah kaom kami loe oephaih to tawnh; kadueh kaipui pongah loe kahing ui to hoih kue.
Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.
5 Kami mah kai loe ka dueh tih, tiah panoek; toe dueh kami loe tidoeh panoek ai, tangqum hnuk han tawn o ai; panoekhaih doeh anghmat boih boeh.
Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.
6 Amlunghaih, hnukmahaih hoi uthaihnawk doeh, anghmat boih boeh; ni tlim ah kaom hnuk han koi taham to natuek naah doeh hnu let mak ai boeh.
Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.
7 Caeh ah loe anghoehaih hoiah buh ann to caa ah, poeknawmhaih hoiah misurtui to nae ah; na toksakhaih to Sithaw mah vaihi tapom boeh.
Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.
8 Khokpanai kanglung to abuen ah loe, na lu ah situi angnok toepsoep ah.
Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.
9 Ni tlim ah Sithaw mah paek ih azom pui ah kaom na hing thungah na palung ih na zu hoiah kanawm ah khosah ah; hae loe ni tlim ah tha pathokhaih hoiah toksak ih atho ah ni oh.
Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.
10 Na ban hoi sak han koi hmuennawk boih to tha pathok ah loe sah ah; na caehhaih ahmuen, taprong ah loe toksakhaih doeh, khopoekhaih doeh, to tih ai boeh loe panoekhaih hoi palunghahaih doeh om ai boeh. (Sheol h7585)
Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš. (Sheol h7585)
11 Ni tlim ah kaom hmuennawk to ka khet naah, cawnh rang kami mah angnoekhaih to pazawk poe ai, thacak kami mah misa angtukhaih pazawk poe ai, palungha kami doeh zok amhah poe ai; thoemthaih tawn kami doeh angraeng poe ai; palungha kami doeh minawk hmaa ah mikhmai hak poe ai; toe taham sae, taham hoih tonghaih atue mah nihcae nuiah kangvan ah phak thuih boih.
A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.
12 Kami mah tong han koi atue to panoek ai; palok pongah kaman tanga hoi dongh pongah kaman tavaanawk baktiah, atue kasae mah anih to naeh, anih loe poek ai pui hoiah to baktih raihaih thungah amtimh.
Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.
13 Hae baktih palunghahaih to ni tlim ah ka hnuk, to hmuen loe kai hanah len parai.
Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:
14 Avang tetta maeto oh moe, to avang thungah kami zetta oh o; thacak siangpahrang loe angzoh moe, to vangpui to takui khoep, anih mah kalen parai misa abuephaih long to takaeh.
Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké.
15 To naah to vangpui thungah palungha kamtang maeto oh; to kami ih palunghahaih mah vangpui to pahlong, toe amtang kami to mi mah doeh poek o ai.
I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.
16 To pongah palunghahaih loe thacakhaih pongah hoih kue, tiah ka thuih; toe kamtang palunghahaih loe tidoeh sah pae o ai; a thuih ih lok doeh tahngai pae o ai.
Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.
17 Ukkung kamthu hanghaih lok tahngaih pongah loe palungha ih loknaem to tahngaih hanah hoih kue.
Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.
18 Palunghahaih loe misatukhaih hmuenmae pongah hoih kue, toe kami zae maeto mah loe pop parai kahoih hmuen to amrosak.
Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.
