Patukkung 6
1 Kaminawk khaeah hmuenzit ah kaom sethaih, ni tlim ah ka hnuk let bae vop:
Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:
2 koehhaih akoep hanah, Sithaw mah kami khaeah angraenghaih, hmuenmae tawnhhaih hoi pakoehhaih to paek; toe hmuenmae nuiah kanawm acaeng hanah paek ai pongah, minawk kalah mah kanawm acaeng haih lat; hae doeh azom pui ni, nathaih kasae ah ni oh.
Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.
3 Kami maet loe caa cumvaito tawnh moe, saning sawk parai ah hing cadoeh, hing thung koehhaih akoep ai, duek naah doeh kahoih ah aphum ai nahaeloe, anih pongah loe zok thungah kamro nawkta to hoih kue.
Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.
4 Zok thungah kamro nawkta loe azom pui ah tacawt moe, vinghaih thungah caeh, anih ih ahmin loe vinghaih mah ayaw khoep tih boeh.
Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.
5 Anih loe ni to hnu vai ai, tidoeh panoek ai; toe anih loe minawk kalah pongah pop kue anghakhaih to hnuk.
Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.
6 Ue, anih loe saning sang hnetto hing langlacadoeh, a tawnh ih hmuen nuiah nawmhaih tawn ai; kaminawk loe ahmuen maeto ah na ai maw caeh o boih?
A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?
7 Kami mah tha pathok moe, sak ih tok boih loe pakha han ih ni sak, toe caak koehhaih loe boeng thai ai.
Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.
8 Palungha mah kamthu pong kamtlai ah amekhaih timaw tawnh? Kahing kaminawk hmaa ah kawbangmaw khosak nahaeloe hoi tih, tiah panoek kamtang loe amekhaih timaw tawnh?
Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?
9 Palung koehhaih bangah amkaeh khing pongah loe, mik hoi hnuk ih hmuen to hoih kue; hae doeh azom pui ni, takhi hnukah patom rumram baktiah ni oh.
Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.
10 Vaihiah kaom hmuen loe canghni ah a poek ih hmuen to ni; kami loe angmah pongah thacak kue kami hoiah angnoek thai ai, hae loe kami khosakhaih dan boeh ni, tiah amtueng boeh.
Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.
11 Pop hmoek ah lok apaeh naah, avang ai lok to pop aep, to baktih lok mah kami han tih amekhaih maw ohsak?
A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?
12 Tahlip baktiah kalaem thaih, avanghaih om ai hing thungah, kami han atho om hmuen mi maw panoek thaih? Kami duek pacoengah loe ni tlim ah timaw om tih, tiah mi mah maw thui thai tih?
Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?
