Псалми 69

1 За първия певец, по криновете, Давидов псалом Избави ме, Боже; Защото водите стигнаха до душата ми.

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

2 Потъвам в дълбока тиня, гдето няма твърдо място да застана; Стигнах в дълбоки води, гдето потопът ме покрива.

Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

3 Изнемогвам от викане; гърлото ми е изсъхнало; Очите ми чезнат, докато чакам моя Бог.

Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

4 Тия, които ме мразят без причина, се умножиха повече от космите на главата ми; Укрепиха се моите погубители, които неправедно са мои неприятели; Тогава ме заставиха да върна онова, което не бях грабнал.

Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

5 Боже, Ти знаеш безумието ми; И прегрешенията ми не са скрити от Тебе.

Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

6 Господи Иеова на Силите, да се не посрамят покрай мене ония, които Те чакат; Боже Израилев, да се на опозорят покрай мене ония, които Те търсят.

Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

7 Защото заради Тебе претърпях поругание. Срам покри лицето ми.

Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

8 Чужда станах на братята си, И странен на чадата на майка ми.

Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

9 Защото ревността за Твоя дом ме изяде, И укорите на ония, които укоряват Тебе, паднаха върху мене.

Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

10 Когато плачех в душата си с пост, Това ми стана за укор;

Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

11 Когато облякох вретище за дреха, Станах им за поговорка.

Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

12 За мене приказват седящите в портата; И аз станах песен на пияниците.

Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

13 Но аз към Тебе отправям молитвата си, Господи, в благоприятно време; Боже, послушай ме според голямата Твоя милост, Според верността на Твоето спасение.

Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

14 Избави ме от тинята, за да не потъна; Нека бъда избавен от ония, които ме мразят, и от дълбоките води.

Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

15 Не дай да ме завлече устрема на водите, Нито да ме погълне дълбочината; И не дай да затвори ямата устието си над мене.

Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

16 Послушай ме, Господи, защото е благо Твоето милосърдие; Според много Твои благи милости погледни на мене;

Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

17 И не скривай лицето Си от слугата Си, Понеже съм в утеснение; бърже ме послушай.

A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

18 Приближи се при душата ми и я изкупи; Изкупи ме поради неприятелите ми.

Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

19 Ти знаеш как ме укоряват, Как ме посрамват и ме опозоряват; Пред тебе са всичките мои противници.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

20 Укор съкруши сърцето ми, и съм много отпаднал; И чаках да ме пожали някой, но нямаше никой, - И утешители, но не намерих.

Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

21 И дадоха ми жлъчка за ядене, И в жаждата ми ме напоиха с оцет.

Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

22 Трапезата им пред тях нека им стане примка, И когато са на мира нека стане клопка.

Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

23 Да се помрачат очите им та да не видят; И чреслата им направи непрестанно да се тресат.

Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

24 Излей на тях негодуванието Си; И пламъкът на гнева Ти нека ги постигне.

Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

25 Жилището им да запустее, И в шатрите им да няма кой да живее.

Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

26 Защото те гонят онзи, когото Ти си поразил, И говорят за болката на ония, които Ти си наранил.

Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

27 Приложи беззаконие на беззаконието им; И да не участвуват в Твоята правда.

Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

28 Да се изличат от книгата на живота, И с праведните да се не запишат.

Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

29 А мене, който съм сиромах и скръбен, Да ме възвиши, Боже, Твоето спасение.

Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

30 Ще хваля името на Бога с песен, И ще Го възвелича с хваления;

I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

31 И това ще угоди Господу Повече от вол, - от юнец имащ рога и копита.

A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

32 Смирените ще видят и ще се зарадват; И вие, които търсите Бога, вашето сърце ще се съживи.

To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

33 Защото Господ слуша немощните, И запрените Си не презира.

Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

34 Нека Го хвалят небето и земята, Моретата, и всичко, което се движи в тях.

Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

35 Защото Бог ще избави Сиона, и ще съгради Юдовите градове; И людете Му ще се заселят там, и ще го владеят.

Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

36 Още и потомството на слугите Му ще го наследи, И ония, които обичат името Му, ще живеят в него.

Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.