Псалми 38
1 Давидов псалом, за спомен. Господи, в негодуванието Си не ме изобличавай, И в гнева Си не ме наказвай.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 Защото стрелите ти се забиха в мене, И ръката Ти тежи на мене.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Няма здраве в месата ми поради Твоя гняв; Няма спокойствие в костите ми поради моя грях.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Защото беззаконията ми превишиха главата ми; Като тежък товар натегнаха на мене.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Смърдят и гноясват раните ми Поради безумието ми.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Превит съм и съвсем се сгърбих: Цял ден ходя нажален.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 Защото всичките ми вътрешности са запалени, И няма здраве в месата ми.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Изнемощях и пре много съм смазан, Охкам поради безпокойствието на сърцето си.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Господи, известно е пред Тебе е всичкото ми желание, И стенанието ми не е скрито от Тебе.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Сърцето ми туптя, силата ми ме оставя, А светлината на очите ми, и тя не е в мене.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Приятелите ми и близките ми странят от язвите ми, И роднините ми стоят надалеч.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Също и ония, които искат живота ми, турят примки за мене; Ония, които желаят злото ми, говорят пакостни неща, И измислюват лъжи цял ден.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 Но аз, като глух, не чувам, И съм като ням, който не отваря устата си.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Да! съм като човек, който не чува, В чиито уста няма изобличения.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Понеже на Тебе, Господи, се надявам, Ти ще отговориш, Господи Боже мой;
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Защото рекох: Да не тържествуват над мене, Да не се големеят над мене, когато се подхлъзне ногата ми.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 Защото съм близо да падна, И скръбта ми е винаги пред мене;
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Понеже аз ще призная беззаконието си, Ще тъжа за греха си.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 Но моите неприятели са пъргави и силни, И ония, които несправедливо ме мразят, се умножиха.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 Също и ония, които въздават зло за добро, ми се противят Понеже следвам доброто.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Да ме не оставиш, Господи; Боже мой, да се не отделиш от мене.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Бързай да ми помогнеш, Господи, спасителю мой.
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
