Псалми 139
1 За първия певец. Давидов псалом. Господи, опитал си ме и познал си ме.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Ти познаваш сядянето ми и ставането ми; Разбираш помислите ми от далеч,
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Издирваш ходенето ми и лягането ми, И знаеш всичките ми пътища.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Защото докато думата не е още на езика ми, Ето, Господи, Ти я знаеш цяла.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Ти си пред мен и зад мен, И турил си върху мене ръката Си.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Това знание е прочуто за мене; Високо е; не мога да го стигна.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Къде да отида от твоя Дух? Или от присъствието Ти къде да побягна?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Ако взема крилата на зората И се заселя в най-далечните краища на морето,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Там ще ме води ръката Ти, И Твоята десница не ме държи.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Ако река: Поне тъмнината ще ме покрие, И светлината около мене ще стане на нощ,
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 То и самата тъмнина не укрива нищо от Тебе, А нощта свети като деня; За Тебе тъмнината и светлината са безразлични.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Защото Ти си образувал чреслата ми, Обвил си ме в утробата на майка ми.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Ще Те славя, защото страшно и чудно съм направен; Чудни са Твоите дела, И душата ми добре знае това.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Костникът ми не се укри от Тебе, Когато в тайна се работех, И в дълбочина на земята ми се даваше разнообразната ми форма.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Твоите очи видяха необразуваното ми вещество; И в твоята книга бяха записани Всичките ми определени дни, Докато още не съществуваше ни един от тях.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 И колко скъпоценни за мене са тия Твои помисли, Боже! Колко голямо е числото им!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Ако бях поискал да ги изброя, те са по-многобройни от пясъка; Събуждам ли, се още съм с Тебе.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Непременно ще поразиш нечестивите Боже; Отдалечете се, прочее, от мене, мъже кръвопийци.
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Защото говорят против Тебе нечестиво, И враговете Ти се подигат против Тебе заради суета.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Не мразя ли, Господи, ония, които мразят Тебе? И не гнуся ли се от ония, които се подигат против Тебе?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Със съвършена образа ги мразя, За неприятели ги имам.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Изпитай ме, Боже, и познай сърцето ми; Опитай ме, и познай мислите ми;
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 И виж дали има в мене оскърбителен път; И води ме по вечен път.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
