Псалми 132
1 Песен на възкачванията. Помни, Господи, заради Давида, Всичките му скърби,
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Как се кле на Господа, И се обрече на Силния Яковов, като каза:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Непременно няма да вляза в шатъра на къщата си, Нито ще се кача на постланото си легло,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Няма да дам сън на очите си, Или дрямка на клепачите си,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Докато не намеря място за Господа, Обиталище за Силния Яковов.
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Ето, ние чухме, че той бил в Ефрата; Намерихме го в полетата на Яара.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Нека влезем в скинията Му, Нека се поклоним при подножието Му.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Стани, Господи, и влез в покоя Си. Ти и ковчега на Твоята сила;
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Свещениците Ти да бъдат облечени с правда, И светиите Ти нека викат радостно.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Заради слугата Си Давида Недей отблъсква лицето на помазаника Си.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Господ се кле с вярност на Давида, - И няма да пристъпи думата Си, - Казвайки: От рожбата на тялото ти Ще сложа на престола ти.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Ако чадата ти опазят Моя завет И Моите свидетелства, на които ще ги науча, То и техните чада ще седят за винаги на престола ти.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Защото Господ избра Сиона, Благоволи да обитава в него.
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Това, каза Той, Ми е покой до века: Тук ще обитавам, защото го пожелах.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Ще благоволя изобилно храната му! Сиромасите му ще наситя с хляб.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Ще облека и свещениците му със спасение; И светиите му ще възклицават от радост.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Там ще направя да изникне рог от Давида; Приготвих светилник за помазаника Си.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Неприятелят му ще облека със срам; А на него ще блещи короната.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
