Псалми 109
1 За първия певец. Давидов псалом. Недей мълча, Боже, хвало моя;
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Защото нечестиви уста и уста коварни се отвориха срещу мене, Говориха против мене с лъжлив език;
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Обиколиха ме тъй също с думи на омраза, И воюват против мене без причина.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 За отплата на любовта ми те ми станаха противници; Но аз все съм на молитва.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 И въздадоха ми зло за добро, И омраза за любовта ми.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Господи, постави нечестив човек над него. И противник нека стои отдясно му.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Когато се съди, нека излезе виновен. И молитвата му нека стане грях.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Дните му нека бъдат малко; Друг нека вземе чина му.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Децата му нека бъдат сираци, И жена му вдовица,
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Децата му нека се скитат винаги и станат просяци, И далеч от развалените си жилища нека просят хляб.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Лихоимецът нека впримчи целият му имот, И чужденци нека разграбват трудовете му.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Да няма кой да простре милост към него, Нито кой да пожали сирачетата му.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Внуците му нека бъдат отсечени, В идното поколение нека се изличи името им.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Нека се помни пред Господа беззаконието на бащите му, И грехът на майка му нека се не изличи;
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Нека бъдат винаги пред Господа За да отсече помена им от земята,
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Защото той си науми да показва милост, Но преследваше немотния и беден човек, И съкрушения в сърце, за да ги умъртви.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Да! той обича да проклина, и проклетията го стигна; Не му беше драго да благославя, и благословението се отдалечи от него.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Да: той обичаше проклетията като своя дреха; И тя влезе като вода във вътрешностите му, И като масло в костите му.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Нека му стане като дрехата, в която се увива, И като пояса, с който постоянно се опасва.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Това нека бъде въздаянието на противниците ми от Господа, И ония, които говорят зло против душата ми.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 А Ти, Иеова Господи, застъпвай се за мене заради името Си; Понеже Твоята милост е блага, избави ме,
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Защото съм сиромах и немотен, И сърцето ми е наранено дълбоко в мене.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Преминал съм като уклонила се сянка по слънчев часовник; Изхвърлен съм като скакалец.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Колената ми се клатят от пост; И снагата ми губи тлъстината си.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 И аз им станах за укор; Като ме гледат кимат с глава.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Помогни ми, Господи Боже мой, Избави ме според милостта си,
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 За да познаят, че това е твоята ръка, Че Ти си сторил това, Господи.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Те нека кълнат, а Ти благославяй; Когато станат те ще се посрамят, а Твоят слуга ще се весели.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Нека се облекат противниците ми с позор, И нека се покрият със срама си като с дреха.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 И аз ще благодаря много на Господа с устата си, Да! между множеството ще Го хваля;
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Защото Той стои отдясно на немотния За да го избавя от ония, които съдят душата му.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
