Псалми 104
1 Благославяй, душе моя, Господа. Господи Боже мой, Ти си твърде велик С блясък и величие си облечен,
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Ти, Който се обличаш със светлина като с дреха, И простираш небето като завеса;
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Който устрояваш високите Си обиталища над водите, Правиш облаците Своя колесница И вървиш с крилата на вятъра;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Който правиш ангелите Си силни като ветровете. И слугите Си като огнения пламък;
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Който си положил земята на основата й, За да се не поклати за вечни времена.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Покрил си я с морето като с дреха; Водите застанаха над планините.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 От Твоето смъмряне те побягнаха, От гласа на гърма Ти се спуснаха на бяг
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Издигаха се планините, снишаваха се долините. На мястото, което беше определил за тях.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Положил си предел на водите, за да не могат да преминат, Нито да се върнат пак да покрият земята.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Ти си, Който изпращаш извори в доловете За да текат между планините.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Напояват всичките полски зверове; С тях дивите осли утоляват жаждата си:
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 При тях небесните птици обитават И пият между клончетата.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Ти си, Който поиш планините от високите Си обиталища, Тъй щото от плода на Твоите дела се насища земята;
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Правиш да никне трева за добитъка, И зеленчук за потреба на човека, За да изважда храна от земята,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 И вино, което весели сърцето на човека, И прави да лъщи лицето му повече от дървено масло, И хляб, който уякчава сърцето на човека.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Великолепните дървета се наситиха, Ливанските кедри, които Господ е насадил,
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Гдето птиците си свиват гнезда, И елхите са жилище на щърка;
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Високите планини са на дивите кози, Канарите са прибежище на дивите зайци.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Той е определил луната, за да показва времената; Слънцето знае кога да залязва.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Спущаш тъмнина, и настава нощ, Когато всичките горски зверове се разхождат.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Лъвчетата реват за лов, И търсят от Бога храна.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Изгрее ли слънцето, те си отиват И лягат в рововете си.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Човек излиза на работата си И на труда си до вечерта.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Колко са многовидни Твоите дела, Господи! С мъдрост си направил всичките; Земята е пълна с твоите творения.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Ето голямото и пространно море, Гдето има безбройни пълзящи животни, Животни малки и големи.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Там плуват корабите; Там е и чудовището, което си създал да играе в него.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Всички тия от Тебе очакват Да им дадеш на време храната.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Каквото им даваш те го събират; Отваряш ръката Си, и те се насищат с блага,
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Скриеш ли лицето Си, те се смущават; Прибираш ли лъха им, те умират И връщат се в пръстта си.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Изпращаш ли Духа Си, те се създават; И подновяваш лицето на земята.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Нека трае до века славата Господна; Нека се радва в делата Си Господ,
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Който, кога гледа на земята, тя трепери, Кога се допира до планините, те димят.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Ще пея Господу докато съм жив; Ще славословя моя Бог докле съществувам.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Да Му бъде приятно моето размишление; Аз ще се веселя в Господа.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Нека се довършат грешните от земята, И нечестивите да ги няма вече. Благославяй, душе моя, Господа. Алилуя.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
