Плач Еремиев 3
1 Аз съм човек, който видях скръб от тоягата на Неговия гняв.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Той ме е водил и завел в тъмнина, а не във виделина.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Навярно против мене обръща повторно ръката Си всеки ден.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Застари месата ми и кожата ми; строши костите ми.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Издигна против мене укрепления; и окръжи ме с горест и труд.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Тури ме да седна в тъмнина като отдавна умрелите.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Обгради ме, та да не мога да изляза; отегчи веригите ми.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Още и когато викам и ридая, Той отблъсва молитвата ми.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Огради с дялани камъни пътищата ми; изкриви пътеките ми.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Стана ми като мечка в засада, като лъв в скришни места.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Отби настрана пътищата ми, и ме разкъса; направи ме пуст.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Запъна лъка Си, и ме постави като прицел на стрела.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Заби в бъбреците ми стрелите на тула Си.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Станах за присмех на всичките си люде, и за песен на тях цял ден.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Насити ме с горчивини, опи ме с пелин.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 При това, счупи зъбите ми с камъчета; покри ме с пепел.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Отблъснал си душата ми далеч от мира; забравих благоденствието.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 И рекох: Погина увереността ми и надеждата ми като отдалечена от Господа.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Помни скръбта ми и изпъждането ми, пелина и жлъчката.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Душата ми, като ги помни непрестанно, се е дълбоко смирила.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Обаче това си наумявам, поради което имам и надежда;
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Че по милост Господна ние не се довършихме, понеже не чезнат щедростите Му.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Те се подновяват всяка заран; голяма е Твоята вярност.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Господ е дял мой, казва душата ми; Затова, ще се надявам на Него.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Благ е Господ към ония, които го чакат, към душата, която го търси.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Добро е да се надява някой и тихо да очаква спасението то Господа.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Добро е за човека да носи хомот в младостта си.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Нека седи насаме и мълчи, когато Господ му го наложи.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Нека тури устата си в пръстта негли има още надежда.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Нека подаде бузата си на онзи, който го бие; нека се насити с укор.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Защото Господ не отхвърля до века.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Понеже, ако и да наскърби, Той пак ще и да се съжали според многото Си милости.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Защото не оскърбява нито огорчава от сърце човешките чада.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Да се тъпчат под нозе всичките затворници на света,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Да се извраща съда на човека пред лицето на Всевишния,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Да се онеправдава човека в делото му, - Господ не одобрява това.
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Кой ще е онзи, който казва нещо, и то става, без да го е заповядал Господ?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Из устата на Всевишния не излизат ли и злото и доброто?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Защо би пороптал жив човек, всеки за наказанието на греховете си?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Нека издирим и изпитаме пътищата си, и нека се върнем при Господа.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Нека издигнем сърцата си и ръцете си към Бога, който е на небесата, и нека речем:
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Съгрешихме и отстъпихме; Ти не си ни простил.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Покрил си се с гняв и гонил си ни, убил си без да пощадиш.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Покрил си се с облак, за да не премине молитвата ни.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Направил си ни като помия и смет всред племената.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Всичките ни неприятели отвориха широко устата си против нас.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Страх и пропастта ни налетяха, запустение и разорение.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Водни потоци излива окото ми поради разорението на дъщерята на людете ми.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Окото ми пролива сълзи и не престава, защото няма отрада.
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Докато не се наведе Господ и не погледне от небесата.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Окото ми прави душата ми да ме боли поради всичките дъщери на града ми.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Ония, които ми са неприятели без причина, ме гонят непрестанно като птиче.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Отнеха живота ми в тъмницата, и хвърлиха камък върху мене.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Води стигнаха над главата ми; рекох: Свърших се.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Призовах името Ти, Господи, от най-дълбоката тъмница.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Ти чу гласа ми; не затваряй ухото Си за въздишането ми, за вопъла ми;
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Приближил си се в деня, когато Те призовах; рекъл си: Не бой се.
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Застъпил си се Господи, за делото на душата ми; изкупил си живота ми.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Видял си, Господи, онеправданието ми; отсъди делото ми.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Видял си всичките им отмъщения и всичките им замисли против мене.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Ти си чул, Господи, укоряването им и всичките им замисли против мене,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Думите на ония, които се подигат против мене, и кроежите им против мене цял ден.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Виж, кога седят и кога стават аз им съм песен.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Ще им въздадеш, Господи, въздаяние според делата на ръцете им;
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Ще им дадеш, като клетвата Си върху тях, окаменено сърце;
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Ще ги прогониш с гняв, и ще ги изтребиш изпод небесата Господни.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
