Йов 9
1 А Иов в отговор рече:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Наистина зная, че това е така, Но как ще се оправдае човек пред Бога?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Ако поиска да се съди с Него, Не може да му отговори за едно от хиляда.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Мъдро сърце и мощна сила има Бог; Кой, като е упорствувал против Него, е благоденствувал?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Той премества планините и те не усещат Когато ги е превърнал в гнева Си.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Той поклаща земята от мястото й, Тъй щото и стълбовете й треперят.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Той заповядва на слънцето, и не изгрява; И туря под печат звездите.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Той сам простира небесата, И стъпва на морските вълни.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Той прави съзвездията - Мечката, Ориона и Плеядите, И скритите пространства на юг.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Той прави велики и неизследими дела. И безбройни чудеса.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Ето, минава край мене, и не Го виждам; Преминава и не Го съглеждам;
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Ако грабна плячка, кой ще Му забрани? Кой ще Му рече: Що правиш?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Ако Бог не оттегли гнева Си, Горделивите помощници се повалят под Него!
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Колко по-малко бих могъл аз да Му отговоря И да избера думите си, за да разисквам с Него!
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Комуто, и праведен ако бях, не можех отговори, Но щях да повярвам, че е послушал гласа ми.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Ако извиках, и ми отговореше, Не щях да повярвам, че е послушал гласа ми.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Защото ме смазва с вихрушка, И умножава раните ми без причина.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Не ме оставя да си отдъхна, Но ме насища с горчивини.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Ако е дума за силата на мощните; Ето ме! Би казал Той; И ако за съд, би казал: Кой ще Ми определи време да съдя?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Даже ако бях праведен, осъдили ме биха собствените ми уста; Ако бях непорочен, Той би ме показал опърничав.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Макар да бях непорочен, не бих зачитал себе си, Презрял бих живота си.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Все едно е; затова казвам: Той погубва и непорочния и нечестивия,
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Ако бичът Му убива внезапно, Той се смее при изпитанията на невинните.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Земята е предадена в ръцете на нечестивите; Той покрива лицата на съдиите; Ако не, тогава кой е, който прави това?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 А моите дни са по-бързи от бързоходец; Бягат без да видят добро;
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Преминаха като леки кораби, Като орел, който се спуща върху лова.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Ако река: Ще забравя оплакването си, Ще оставя желанието си, и ще се утеша.
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 В ужас съм от всичките си скърби Зная, че Ти няма да ме имаш за невинен;
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Нечестив ще се считам; Защо, прочее, да се трудя напразно?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Ако се умия със снежна вода, И очистя със сапун ръцете си,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Ти пак ще ме хвърлиш в тинята, Така щото и самите ми дрехи ще се гнусят от мене.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Защото Той не е човек, както съм аз, та да Му отговоря И да дойдем заедно на съд.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Няма посредник помежду ни, Който да тури ръката си върху двама ни,
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Нека оттегли от мене тоягата Си, И ужасът Му да не ме уплашва.
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Тогава ще говоря, и няма да се боя от Него; Защото в себе си не съм така уплашен.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
