Йов 41
1 Можеш ли да извлечеш крокодила с въдица, Или да притиснеш езика му с въже?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Можеш ли тури оглавник на носа му, Или да пробиеш челюстта му с кука?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Ще отправи ли той към тебе много моления? Ще ти говори ли със сладки думи?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Ще направи ли договор с тебе, Та да го вземеш за вечен слуга?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Можеш ли игра с него както с птица? Или ще то вържеш ли за забава на момичетата си?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Дружините риболовци ще търгуват ли с него? Ще го разделят ли между търговците?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Можеш ли прониза кожата му със сулици, Или главата му с рибарски копия?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Тури ръката си на него; Спомни си боя, и не прави вече това.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Ето, надеждата да го хване някой е празна; Даже от изгледа му не отпада ли човек?
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Няма човек толкова дързък щото да смее да го раздразни. Тогава кой може да застане пред Мене?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Кой Ми е дал по-напред, та да му отплатя? Все що има под цялото небе е Мое.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Няма да мълча за телесните му части, нито за силата Му. Нито за хубавото му устройство.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Кой може да смъкне външната му дреха? Кой може да влезе вътре в двойните му челюсти?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Кой може да отвори вратите на лицето му? Зъбите му изоколо са ужасни.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Той се гордее с наредените си люспи, Съединени заедно като че ли плътно запечатани;
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Едната се допира до другата Така щото ни въздух не може да влезе между тях;
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Прилепени са една за друга, Държат се помежду си тъй щото не могат да се отделят.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Когато киха блещи светлина, И очите му са като клепачите на зората.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Из устата му излизат запалени факли, И огнени искри изкачат.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Из ноздрите му излиза дим, Като на възвряло гърне над пламнали тръстики.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Дишането му запаля въглища. И пламъкът излиза из устата му.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 На врата му обитава сила. И всички заплашени скачат пред него.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Пластовете на месата му са слепени, Твърди са на него, не могат се поклати.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Сърцето му е твърдо като камък, Даже твърдо като долния воденичен камък.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Когато става, силните се ужасяват, От страх се смайват.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Мечът на тогова, който би го улучил, не може да удържи, - Ни копие, ни сулица, ни остра стрела.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Той счита желязото като плява, Медта като гнило дърво.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Стрелите не могат го накара да бяга; Камъните на прашката са за него като слама;
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Сопи се считат като слама; Той се присмива на махането на копието.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Като остри камъни има по долните му части; Простира като белези от диканя върху тинята;
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Прави бездната да ври като котел; Прави морето като варилница за миро.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Оставя подир себе си светла диря, Тъй щото някой би помислил, че бездната е побеляла от старост.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 На земята няма подобен нему, Създаден да няма страх.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Той изглежда всяко високо нещо; Цар е над всичките горделиви зверове.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
