Йов 4
1 Тогава теманецът Елифаз проговаряйки рече:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Ако започнем да ти говорим, ще ти дотегне ли? Но кой може се въздържа да не говори?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Ето, ти си научил мнозина, И немощни ръце си укрепил.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Твоите думи са заякчили колебаещия, И отслабнали колене си укрепил.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 А сега това дойде на тебе, и ти е дотегнало; Допира те, и смутил си се.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 В страха ти от Бога не е ли твоето упование, И в правотата на пътищата ти твоята надежда?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Спомни си, моля, кой някога е погивал невинен, Или где са били изтребени праведните.
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 До колко съм аз видял, ония, които орат беззаконие, И сеят нечестие, това и жънат.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Изтребват се от дишането на Бога, И от духането на ноздрите Му погиват.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Ревът на лъва и гласът на свирепия лъв замират, И зъбите на младите лъвове се изкъртват.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Лъвът загива от нямане лов, И малките на лъвицата се разпръсват.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Тайно достига до мене едно нещо, И ухото ми долови един шепот от него:
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Всред мислите от нощните видения, Когато дълбок сън напада човеците,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Ужас ме обзе, и трепет, И разтърси всичките ми кости;
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Тогава дух премина пред мене; Космите на тялото ми настръхнаха;
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Той застана, но не можах да позная образа му; Призрак се яви пред очите ми; В тишина чух тоя глас:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Ще бъде ли смъртен човек праведен пред Бога? Ще бъде ли човека чист пред Създателя си?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Ето, Той не се доверява на слугите Си, И на ангелите Си намира недостатък,
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Колко повече в ония, които живеят в къщи от кал. Чиято основа е в пръстта, И които се смазват като че ли са молци!
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Между заранта и вечерта се събират, Без да усети някой загубват се за винаги.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Величието, което е в тях, не се ли премахва? Умират и то без мъдрост.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
