Йов 37
1 Да! Поради това сърцето ми трепери И се измества от мястото си.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Слушайте внимателно гърма на гласа Му, И шума, който излиза из устата Му.
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Праща го под цялото небе И светкавицата Си до краищата на земята;
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 След нея рече глас, Гърми с гласа на величието Си, И не ги възпира щом се чуе гласа Му.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Бог гърми чудно с гласа Си, Върши велики дела, които не можем да разбираме;
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Защото казва на снега: Вали на земята, - Също и на проливния дъжд и на поройните Си дъждове;
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Запечатва ръката на всеки човек, Така щото всичките човеци, които е направил, да разбират силата Му.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Тогава зверовете влизат в скривалищата И остават в рововете си.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 От помещението си иде бурята, И студът от ветровете що разпръскват облаците.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Чрез духане от Бога се дава лед, И широките води замръзват;
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Тоже гъстия облак Той натоварва с влага, Простира на широко светкавичния Си облак,
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Които според Неговото наставление се носят наоколо За да правят всичко що им заповядва По лицето на земното кълбо.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Било, че за наказание, или за земята Си, Или за милост, ги докарва.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Слушай това, Иове, Застани та размисли върху чудесните Божии дела.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Разбираш ли как им налага Бог волята Си. И прави светкавицата да свети от облака Му?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Разбираш ли как облаците увисват, Чудесните дела на Съвършения в знание?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Ти, чиито дрехи стават топли, Когато земята е в затишие, поради южния вятър,
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Можеш ли като Него да разпростреш небето, Което, като леяно огледало е здраво?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Научи ни що да Му кажем, Защото поради невежество ние не можем да наредим думите си
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Ще Му се извести ли, че желая да говоря, Като зная че, ако продума човек непременно ще бъде погълнат?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 И сега човеците не могат да погледнат на светлината, Когато блещи на небето, като е заминал вятърът и го е очистил,
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Та е дошло златозарно сияние от север; А как ще погледнат на Бога, у Когото е страшна слава!
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Всемогъщ е, не можем да Го проумеем, превъзходен е в сила; А правосъдието и преизобилната правда Той няма да отврати.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Затова Му се боят човеците; Той не зачита никого от високоумните.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
