Йов 34
1 И Елиу пак проговаряйки рече:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Слушайте думите ми, вие мъдри, И внимавайте към мене, вие разумни;
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Защото ухото изпитва думите Както небцето вкусва ястието.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Нека си изберем правото Та да знаем помежду си доброто.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Защото Иов е казал: Праведен съм, И пак Бог отне правото ми;
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Въпреки правото ми считан съм за лъжец; Раната ми е неизцелима при все, че съм без престъпление.
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Кой човек е като Иова, Който укорява Бога, както пие вода,
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 И дружи с ония, които вършат беззаконие, И ходи с нечестиви човеци?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Защото е казал: Нищо не ползува човека Да съизволява с Бога.
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Слушайте ме, прочее, вие разумни мъже. Далеч да бъде от Бога неправдата, И от Всемогъщия беззаконието!
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Защото ще въздаде на човека според делото му, И ще направи всеки да намери според пътищата си.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Наистина Бог няма да извърши насилие, Нито ще извърне Всемогъщият правосъдието.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Кой е възложил на Него грижата за земята? Или кой Го е натоварил с цялата вселена?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Ако прилепи Той сърцето Си само към Себе Си, И оттегли към Себе Си Духа Си и душата Си,
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 То ще издъхне заедно всяка плът, И човекът ще се върне пак в пръстта.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Сега, ако си разумен, чуй това; Слушай гласа на думите ми.
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Ще властвува ли оня, който мрази правдата? И ще изкараш ли виновен мощния Праведник,
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Който казва на цар: Нечестив си, На князе: Беззаконници сте,
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Който не лицеприятствува пред първенци, Нито почита богатия повече от сиромаха, Понеже всички са дело на Неговите ръце?
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 В една минута умират - да в полунощ; Людете им се смущават и преминават
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Защото очите на Бога са върху пътищата на човека, И Той гледа всичките му стъпки.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Няма тъмнина, нито мрачна сянка, Гдето да се крият ония, които вършат беззаконие.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Понеже Той няма нужда втори път да изпитва човека, За да дойде на съд пред Бога.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Без дълго изследване сломява силните, И поставя други вместо тях.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Прочее, Той познава делата им; И събаря ги нощем, та те се смазват.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Удря ги като нечестиви Явно там гдето има зрители,
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Понеже се отклониха от Него, И не зачитаха ни един от пътищата Му,
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Така че направиха да стигне до Него викът на сиромасите, Та Той чу вика на угнетените.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 И когато Той успокоява, кой ще смути? Когато крие лицето Си, кой може да Го види? Безразлично дали е сторено това спрямо народ или спрямо един човек,
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 За да не царува нечестив човек, Човек, който би впримчвал людете,
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Защото, ако някой каже на Бога: Понесох наказание без да съм сторил зло;
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Каквото аз не виждам, Ти ме научи; Ако съм извършил беззаконие, няма да върша вече,
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 То трябва ли въздаянието му да бъде, според както ти желаеш, да го отхвърляш, Така щото ти да го избереш, казва Бог, а не Аз? Тогава ти кажи каквото знаеш.
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Разумни мъже ще ми рекат: Да! Всеки мъдър човек, който ме слуша, ще каже:
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Иов говори без знание, И думите му са лишени от мъдрост.
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Желанието ми е, Иов да бъде изпитан до край, Понеже отговори, както нечестивите човеци.
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Защото на греха си притуря бунтовничество, Поруга се между нас, И умножава думите си против Бога.
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
