Йов 32
1 И така, тия трима човека престанаха да отговарят на Иова, защото беше праведен пред своите си очи.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Тогава пламна гневът на вузеца Елиу, син на Варахиила, от Арамовото семейство. Гневът му пламна против Иова, защото оправдаваше себе си наместо Бога
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 тоже против тримата му приятели пламна гневът му, защото бяха осъдили Иова без да му намерят отговор.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 А Елиу беше чакал да говори на Иова, защото другите бяха по-стари от него.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Но когато Елиу видя, че нямаше отговор в устата на тия трима мъже, гневът му пламна.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Тогава вузецът Елиу, син на Варахиила, в отговор рече: - Аз съм млад, а вие много стари; Затова се посвених, и не смеех да ви явя моето мнение.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Аз рекох: Дните нека говорят, И многото години нека учат мъдрост.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Но има дух в човека; Вдъхновението на Всемогъщия го вразумява.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Не че човеците са велики, за това ще са и мъдри, Нито че са стари, за това ще разбират правосъдието.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Прочее, казвам: Слушайте мене; Нека явя и аз мнението си.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Ето, чаках докато вие говорехте, Слушах разсъжденията ви, Когато търсехте какво да кажете;
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Внимателно ви слушах, И ето, ни един от вас не убеди Иова, Нито отговори на думите му;
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 За да не речете: Ние намерихме мъдрост. Бог ще го свали, а не човек.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Понеже той не е отправил думите си против мене, То и аз няма да му отговоря според вашите речи.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Те се смайват, не отговарят вече, Не намират ни дума да кажат.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 А да чакам ли аз понеже те не говорят, - Понеже стоят и не отговарят вече?
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Нека отговоря и аз от моя страна, Нека явя и аз мнението си.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Защото съм пълен с думи; Духът в мене дълбоко ме притиска.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Ето коремът ми е като вино неотворено, Близо е да се разпукне като нови мехове.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Ще проговоря, за да ми стане по-леко; Ще отворя устните си и ще отговоря.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Далеч от мене да гледам на лице, Или да полаская човека.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Защото не зная да лаская; Иначе Създателят ми би ме отмахнал веднага.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
