Йов 29
1 И Иов още продължи беседата си като казваше:
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 О, да бях както в предишните месеци, Както в дните, когато Бог ме пазеше,
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 Когато светилникът Му светеше на главата ми, И със светлината Му ходех в тъмнината;
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Както бях в дните на зрелостта си, Когато съветът от Бога бдеше над шатъра ми;
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 Когато Всемогъщият беше още с мене, И децата ми бяха около мене;
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 Когато миех стъпките си с масло, И скалата изливаше за мене реки от дървено масло!
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 Когато през града излизах на портата, И приготвях седалището си на пазара,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 Младите, като ме гледаха, се криеха, И старците ставаха и стояха прави;
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 Първенците се въздържаха от говорене, И туряха ръка на устата си;
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 Гласът на началниците замлъкваше, И езикът им залепваше за небцето им;
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Ухо, като ме чуеше, ублажаваше ме, И око, като ме виждаше, свидетелствуваше за мене;
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 Защото освобождавах сиромаха, който викаше, И сирачето, и онзи, който нямаше помощник.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 Благословението от този, който бе близо до загиване, идеше на мене; И аз веселях сърцето на вдовицата.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 Обличах правдата, и тя ми беше одежда; Моята правдивост ми беше като мантия и корона.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 Аз бях очи на слепия, И нозе на хромия.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 Бях баща на сиромасите; Изследвах делото на непознатия мене.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 Трошех челюстите на несправедливия, И изтеглях лова из зъбите му.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 Тогава думах: Ще умра в гнездото си; И дните ми ще се умножат, както пясъка.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 Коренът ми е прострян към водите; И росата намокрюва цяла нощ клоните ми.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Славата ми зеленее още в мене; И лъкът ми се укрепява в ръката ми.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 Човеците чакаха да ме слушат, И мълчаха, за да чуят съветите ми.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Подир моите думи те не притуряха нищо; Словото ми капеше върху тях;
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 За мене очакваха като за дъжд, И устата ми зееха като за пролетен дъжд.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Усмихвах се на тях, когато бяха в отчаяние; И те не можаха да потъмнеят светлостта на лицето ми.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Избирах пътя към тях, и седях пръв помежду им, И живеех като цар всред войската, Както онзи, който утешава наскърбените.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
