Йов 15
1 Тогава теманецът Елифад в отговор рече:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Мъдър човек с вятърничаво ли знание отговаря, И с източен вятър ли пълни корема си?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 С празни думи ли се препира И с безполезни речи?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Наистина ти унищожаваш страха от Бога, И намаляваш моленето пред Него.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Защото беззаконието ти поучава устата ти, И си избрал езика на лукавите.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Твоите уста те осъждат, а не аз; Твоите устни свидетелствуват против тебе.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Ти ли си първородният човек? Или създаден ли си преди хълмите?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Чул ли си ти Божиите тайни намерения? Или си заключил в себе си мъдростта?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Що знаеш ти, което ние не знаем? Що разбираш ти, което няма у нас?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Има и между нас и белокоси и престарели, По-напреднали на възраст и от баща ти.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Божиите утешения и меките Му към тебе думи Малко нещо ли са за тебе?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Какво те блазни сърцето ти, И на какво смигат очите ти,
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 Та обръщаш духа си против Бога, И изпущаш такива думи из устата си?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Що е човек та да е чист, И роденият от жена та да е праведен?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Ето, на светите Си ангели Той не се доверява, И небесата не са чисти в очите Му;
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 Колко повече е гнусен и непотребен човек, Който пие неправда, като вода!
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Аз ще ти кажа, послушай ме; И това, което съм видял, ще ти изявя,
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 (Което мъдрите не скриха, но възвестиха, Както бяха чули от бащите си;
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 На които биде дадена земята, и само на тях, И чужденец не замина между тях; )
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Нечестивият се мъчи през всичките си дни; И преброени години са запазени за мъчителя.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Ужасни гласове има в ушите му, Че като е в спокойствие ще го нападне изтребителят;
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Не вярва, че ще се върне от тъмнината; И той е очакван от ножа;
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Скита се да търси хляб, казвайки: Где е? Знае, че денят на тъмнината е готов до ръката му;
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Скръб и тъга го плашат, Като цар приготвен за бой му надвиват.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Понеже той простря ръката си против Бога, И възгордя се против Всемогъщия,
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 Спусна се на Него с корав врат, С дебелите изпъкналости на щитовете си.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Понеже покри лицето си с тлъстината си, И, затлъсти кръста си,
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 Той се засели в разорени градове, В къщи необитаеми, Готови да станат на купове.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Няма да се обогати, и имотът му няма да трае, Нито ще се навеждат до земята произведенията им.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Няма да се отърве от тъмнината; Пламък ще изсуши младоците му; И от дишането на Божиите уста ще бъде завлечен.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Нека не се доверява на суетата, самоизмамен; Защото суета ще бъде заплатата му.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Преди времето си ще се изплати, И клонът му няма да раззеленее,
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Ще изрони неузрялото си грозде като лозата, И ще хвърли цвета си като маслината.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Защото дружината на нечестивите ще запустее; И огън ще пояде шатрите на подкупничеството.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Зачват зло, и раждат беззаконие, И сърцето им подготвя измама.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
