Йов 14
1 Човекът, роден от жена е кратковременен И пълен със смущение.
Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 Цъфти като цвят, и се покосява; Бяга като сянка, и не се държи.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 И върху такъв ли отваряш очите Си, И ме караш на съд с Тебе?
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 Кой може да извади чисто от нечисто? Никой.
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 Тъй като дните му са определени, И числото на месеците му е у Тебе, И Ти си поставил границите му, които не може да премине,
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 Отвърни погледа Си от него, за да си почине, Догде като наемник доизкара деня си.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 Защото за дървото има надежда, Че, ако се отсече, пак ще поникне, И че издънката му няма да изчезне,
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 Даже ако коренът му остарее в земята, И ако пънът му умре в пръстта;
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 Понеже от дъха на водата ще поникне, И ще покара клончета като новопосадено.
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 Но човек умира и прехожда; Да! Човек издъхва, и де го?
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 Както водите чезнат из морето, И реката престава и пресъхва,
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 Така човек ляга, и не става вече; Докато небесата не преминат, те няма да се събудят, И няма да станат от съня си.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 О, дано ме скриеше Ти в преизподнята, Да ме покриеше, догде премине гневът Ти, Да ми определеше срок, и тогава да би ме спомнил! (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 Ако умре човек, ще оживее ли? През всичките дни на воюването си ще чакам, Докато дойде промяната ми.
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 Ще повикнеш, и аз ще Ти се отзова; Ще пожелаеш делото на ръцете Си.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 А сега броиш стъпките ми; Не наблюдаваш ли греховете ми?
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 Престъплението ми е запечатано в мешец, И зашиваш беззаконието ми.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 Наистина както и планината като пада унищожава се, И скалата се премества от мястото си;
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 Както водите изтриват камъните; И наводненията им завличат пръстта от земята; Така Ти погубваш надеждата на човека.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 Надделяваш всякога над него, и той прехожда; Изменяваш лицето му, и го отпращаш.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 Синовете му достигат до почитание, а той не знае; И биват свалени, а той не забелязва това за тях;
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 Знае само, че снагата му е за него в болки, И душата му е за него в жалеене.
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
