Йов 13
1 Ето, моето око е видяло всичко това, Ухото ми е чуло и го е разбрало.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Което знаете вие, това зная и аз; Не съм по-долен от вас.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Но аз бих говорил на Всемогъщия, И желая да разисквам с Бога;
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Защото вие сте измислители на лъжа; Всинца сте безполезни лекари.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Дано млъкнехте съвсем! И това щеше да ви бъде за мъдрост.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Слушайте сега доводите ми, И дайте внимание в жалбата на устните ми.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Заради Бога несправедливо ли ще говорите? Заради Него измама ли ще изкажете?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Заради Него пристрастие ли ще покажете? Заради Бога ще се съдите ли?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Добро ли е да ви изпита Той? Или ще можете да Го излъжете, както лъжат човека?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Той непременно ще ви изобличи, Ако тайно показвате пристрастие.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Величието Му не ще ли ви уплаши? И ужасът Му не ще ли да ви нападне?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Вашите паметни думи стават пред Него поговорки от пепел; Защитата ви става укрепление от кал.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Млъкнете! оставете ме и аз да говоря; И нека дойде върху мене каквото ще.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Каквото и да стане, ще взема месата си в зъбите си, И ще туря живота в шепата си.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Ако и да ме убие Той, аз ще Го чакам; Но пак ще защитя пътищата си пред Него.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Даже това ще ми бъде спасение, Че нечестив човек няма да дойде пред Него.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Послушайте внимателно думата ми; И изявлението ми нека бъде в ушите ви.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Ето сега, аз съм наредил делото си; Зная, че ще се оправдая.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Кой е оня, който ще се съди с мене? Защото, ако млъкна, сега ще издъхна.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Само две неща не ми направяй, Тогава не ще се скрия от лицето Ти,
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Не отказвай да оттеглиш ръката Си от мене, И нека ме не уплаши ужасът Ти.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Тогава Ти повикай, и аз ще Ти отговоря; Или аз да говоря, и ти ми отговори.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Колко са беззаконията ми и греховете ми? Яви ми престъплението ми и греха ми.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Защо криеш лицето Си, И ме считаш за Свой неприятел?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Ще изморяваш ли лист отвяван? И ще гониш ли суха плява?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Защо пишеш горести против мене, И ме правиш да наследявам беззаконията на младостта си,
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 И туряш нозете ми в клада, И наблюдаваш всичките ми пътища, Забелязваш дирите на нозете ми?
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 При все, че аз като гнила вещ тлея, Като дреха от молец изядена.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
