< 1 कुरिन्थियों 10 >

1 हे ढ्लाव ते बेइनव, अवं तुसन याद करानू चाताईं, इश्शे दादे-पड़दादन सेइं बड़े पेइले सुनसान ठैरी मां कुन भोवं, परमेशरे तैन केरे अग्री-अग्री बिदलार भेज़तां तैन सेब्भन बत हिराई, ते तैना सब लाल समुन्दरेरे पैनी मांमेइं एन्च़रे पार किये ज़ेन्च़रे शुक्कोरी ज़मीनी मांमेइं।
he bhrAtaraH, asmatpitR^ipuruShAnadhi yUyaM yadaj nAtA na tiShThateti mama vA nChA, te sarvve meghAdhaHsthitA babhUvuH sarvve samudramadhyena vavrajuH,
2 ते तैन सेब्भेईं बिदलारी मां, ते समुन्द्रे मां मूसेरो बपतिस्मो नेव।
sarvve mUsAmuddishya meghasamudrayo rmajjitA babhUvuH
3 ते तैन सेब्भेईं तै रोट्टी खाइ, ज़ै परमेशरे तैन स्वर्गेरां दित्ती।
sarvva ekam AtmikaM bhakShyaM bubhujira ekam AtmikaM peyaM papushcha
4 तैन सेब्भेईं अक्के पानी पिव ज़ैन परमेशर तैन दित्तू, किजोकि तैना आत्मिक चट्टानी मरां पीते थिये, ज़ै तैन सेइं साथी-साथी च़लती थी; ते तै चट्टान मसीह थियो।
yataste. anucharata AtmikAd achalAt labdhaM toyaM papuH so. achalaH khrIShTaeva|
5 पन परमेशर तैन मरां बड़न सेइं खुश न भोव, एल्हेरेलेइ तैना रेगिस्ताने मां मेरि जे।
tathA satyapi teShAM madhye. adhikeShu lokeShvIshvaro na santutoSheti hetoste prantare nipAtitAH|
6 इना गल्लां इश्शे लेइ खबरदारी भोइ, कि ज़ेन्च़रे तैनेईं लालच़ कियूं, तेन्च़रे अस बुरी चीज़ां केरू लालच़ न केरम।
etasmin te. asmAkaM nidarshanasvarUpA babhUvuH; ataste yathA kutsitAbhilAShiNo babhUvurasmAbhistathA kutsitAbhilAShibhi rna bhavitavyaM|
7 ते न मूरती केरि पूज़ा केरनेबाले बनम; ज़ेन्च़रे तैना किछ बनोरे थिये, ज़ेन्च़रे पवित्रशास्त्रे मां लिखोरूए, “लोक तिहारे मां खाने पीने बिश्शे, ते फिरी बुरू केरनेरे लेइ उठे।”
likhitamAste, lokA bhoktuM pAtu nchopavivishustataH krIDitumutthitA itayanena prakAreNa teShAM kaishchid yadvad devapUjA kR^itA yuShmAbhistadvat na kriyatAM|
8 ते न असां बदमाशी केरम; ज़ेन्च़रे तैन मरां किछेईं की, कि एक्की दिहाड़ी मां 23000 मरे।
aparaM teShAM kaishchid yadvad vyabhichAraH kR^itastena chaikasmin dine trayoviMshatisahasrANi lokA nipAtitAstadvad asmAbhi rvyabhichAro na karttavyaH|
9 ते न अस प्रभु यीशु मसीह अज़माम; ज़ेन्च़रे तैन मरां किछेईं अज़माव, ते तैना सपन सेइं मेरि जे।
teShAM kechid yadvat khrIShTaM parIkShitavantastasmAd bhuja Ngai rnaShTAshcha tadvad asmAbhiH khrIShTo na parIkShitavyaH|
10 ते न तुस कुड़कड़थ, ज़ेन्च़रे तैन मरां किछेईं कुड़कड़व, ते परमेशरेरे तरफां भेज़ोरे स्वर्गदूते तैना मारे।
teShAM kechid yathA vAkkalahaM kR^itavantastatkAraNAt hantrA vinAshitAshcha yuShmAbhistadvad vAkkalaho na kriyatAM|
11 पन इना सब गल्लां, ज़ैना तैन पुड़ बीती, तैना खबरदैरारी ज़ेरि थी, ते तैना इश्शी लेइ हदैइयत भी आन, ज़ैना अस दुनियारे आखरी वक्ते मां रातम लिखी जेई। (aiōn g165)
tAn prati yAnyetAni jaghaTire tAnyasmAkaM nidarshanAni jagataH sheShayuge varttamAnAnAm asmAkaM shikShArthaM likhitAni cha babhUvuH| (aiōn g165)
12 एल्हेरेलेइ ज़ै विश्वासी समझ़ते, “कि अवं विश्वासे मां मज़बूताईं,” तै खबरदार राए; कि तैस्से पापे मां फिरी न बिछ़ड़े।
ataeva yaH kashchid susthiraMmanyaH sa yanna patet tatra sAvadhAno bhavatu|
13 तुसन पुड़ एरी अज़मैइश नईं ओरी, ज़ै मैन्हु केरे झ़ल्लनेरे बेइरे, परमेशर वाफदारे, तै तुसन शेक्ति करां जादे अज़मैइशी मां गाने न देलो, बल्के अज़मैइशी सेइं साथी तैस मरां कढेलो भी; कि तुस झ़ेल्ली भी बटथ।
mAnuShikaparIkShAtiriktA kApi parIkShA yuShmAn nAkrAmat, Ishvarashcha vishvAsyaH so. atishaktyAM parIkShAyAM patanAt yuShmAn rakShiShyati, parIkShA cha yad yuShmAbhiH soDhuM shakyate tadarthaM tayA saha nistArasya panthAnaM nirUpayiShyati|
14 एल्हेरेलेइ, हे मेरे ट्लाराव, मूरती पूज़ने करां बेंच़ते राथ।
he priyabhrAtaraH, devapUjAto dUram apasarata|
15 अवं समझ़दार बुझ़तां, तुसन सेइं ज़ोताईं, ज़ैन अवं ज़ोताईं, तुस तैसेरे बारे मां सोचा कि सही आए या नईं।
ahaM yuShmAn vij nAn matvA prabhAShe mayA yat kathyate tad yuShmAbhi rvivichyatAM|
16 ज़ैखन अस यीशु मसीहेरे मौती याद केरनेरे लेइ अकोट्ठे भोतम, त अस दाछ़ारो रस कटोरे सेइं पीतम, ज़ेसेरे बारे मां असेईं परमेशरेरू शुक्र कियोरूए, ते अस ट्लोड़ोरी रोट्टी भी खातम, ई तैन बरकतन मां शामिल भोनेरो निशाने, ज़ैना मसीहेरे जानी ते खूने करां एइतिन?
yad dhanyavAdapAtram asmAbhi rdhanyaM gadyate tat kiM khrIShTasya shoNitasya sahabhAgitvaM nahi? yashcha pUpo. asmAbhi rbhajyate sa kiM khrIShTasya vapuShaH sahabhAgitvaM nahi?
17 एल्हेरेलेइ, कि अक्के रोट्टीए ज़ै मसीहे, चाए अस बड़ेम, अस अक जान भोतम किजोकि अस तैए अक्के रोट्टी खातम।
vayaM bahavaH santo. apyekapUpasvarUpA ekavapuHsvarUpAshcha bhavAmaH, yato vayaM sarvva ekapUpasya sahabhAginaH|
18 इस्राएलेरे लोकां केरे बारे मां सोचा, ज़ैखन सारे लोक परमेशरेरे लेइ च़ाढ़ोरी रोट्टी खातन, तैना परमेशरेरे आराधनारे हिस्सेदार भोतन, तेन्च़रे ज़ैना लोक मूरतन कां बलिदान कियोरी चीज़न खातन तैना मूरती केरि पूज़ाई मां हिस्सेदार भोतन।
yUyaM shArIrikam isrAyelIyavaMshaM nirIkShadhvaM| ye balInAM mAMsAni bhu njate te kiM yaj navedyAH sahabhAgino na bhavanti?
19 फिरी अवं कुन ज़ोताईं? कि मूरतरी बलिदान किछे, या मूरती किछे?
ityanena mayA kiM kathyate? devatA vAstavikI devatAyai balidAnaM vA vAstavikaM kiM bhavet?
20 नईं, बल्के इन, कि तैना ज़ैन बलिदान केरतन, तैना परमेशरेरे लेइ नईं, पन भूतां केरे लेइ केरतन, ते अवं न चैई कि तुस भूतन सेइं साथी शामिल भोथ।
tannahi kintu bhinnajAtibhi rye balayo dIyante ta IshvarAya tannahi bhUtebhyaeva dIyante tasmAd yUyaM yad bhUtAnAM sahabhAgino bhavathetyahaM nAbhilaShAmi|
21 तुस प्रभुएरे कटोरे, ते भूतां केरे कटोरे दुइयन मरां न पी बटथ! तुस प्रभुएरे मेज़े ते भूतां केरे मेज़े मां शामिल न भोइ बटतथ।
prabhoH kaMsena bhUtAnAmapi kaMsena pAnaM yuShmAbhirasAdhyaM; yUyaM prabho rbhojyasya bhUtAnAmapi bhojyasya sahabhAgino bhavituM na shaknutha|
22 कुन अस प्रभु सरकातम? कुन अस तैस करां जादे शेक्ति बालेम?
vayaM kiM prabhuM sparddhiShyAmahe? vayaM kiM tasmAd balavantaH?
23 तुस ज़ोतथ, अस किछ भी केरनेरे लेइ आज़ाद आम, हाँ, पन सब किछ इश्शे लेइ रोड़ू नईं। अस किछ भी केरनेरे लेइ आज़ाद आम, पन सब किछ इश्शे विश्वासे ज़ै परमेशरे पुड़े मज़बूत न केरे।
mAM prati sarvvaM karmmApratiShiddhaM kintu na sarvvaM hitajanakaM sarvvam apratiShiddhaM kintu na sarvvaM niShThAjanakaM|
24 कोई अपने भलेरे बारे मां न सोचे बल्के होरि केरे भलेरे लेइ सोचे।
AtmahitaH kenApi na cheShTitavyaH kintu sarvvaiH parahitashcheShTitavyaH|
25 ज़ैन किछ किसैईं केरे दुकान्न पुड़ बिकते, तैन खाथ, ते इन न पुच़्छ़ा कि मास कोट्ठां आनोरू ते अपनो ज़मीरे शुद्ध रखा।
ApaNe yat krayyaM tad yuShmAbhiH saMvedasyArthaM kimapi na pR^iShTvA bhujyatAM
26 तुस तैन खाथ किजोकि पवित्रशास्त्र ज़ोते, “धरती ते सैरी चीज़ां प्रभुएरी आन।”
yataH pR^ithivI tanmadhyastha ncha sarvvaM parameshvarasya|
27 ते अगर गैर विश्वासी लोकन मरां तुसन कोई धाम ज़ोए, त तुस गानू चातथ, त ज़ैन किछ तुश्शे सामने रख्खू गाए तैन खाथ, ते किछ न पुछ़ा, कि कोट्ठां आनोरूए।
aparam avishvAsilokAnAM kenachit nimantritA yUyaM yadi tatra jigamiShatha tarhi tena yad yad upasthApyate tad yuShmAbhiH saMvedasyArthaM kimapi na pR^iShTvA bhujyatAM|
28 पन अगर कोई तुसन सेइं ज़ोए, “इना त मूरतन कां बलिदान कियोरू,” त तुस तैस न खाथ, तुश्शे ज़मीरेरे वजाई सेइं नईं बल्के ज़ैने तुसन सेइं ज़ोवं तैसेरे ज़मीरेरे वजाई सेइं।
kintu tatra yadi kashchid yuShmAn vadet bhakShyametad devatAyAH prasAda iti tarhi tasya j nApayituranurodhAt saMvedasyArtha ncha tad yuShmAbhi rna bhoktavyaM| pR^ithivI tanmadhyastha ncha sarvvaM parameshvarasya,
29 मेरो मतलब, तेरो ज़मीर नईं, बल्के तैस होरेरो। भला, मेरी आज़ादी होरि मैनेरे ज़िरिये किजो परखी गाए?
satyametat, kintu mayA yaH saMvedo nirddishyate sa tava nahi parasyaiva|
30 अगर अवं शुक्र केरतां खाताईं, त ज़ैस पुड़ अवं शुक्र केरताईं, तैसेरे वजाई सेइं मेरी बदनामी किजो भोतीए?
anugrahapAtreNa mayA dhanyavAdaM kR^itvA yad bhujyate tatkAraNAd ahaM kuto nindiShye?
31 आखरी मां अवं इन ज़ोताईं, तुस चाए खाथ, चाए पीथ, या चाए ज़ैन किछ केरा परमेशरेरी महिमारे लेइ केरा।
tasmAd bhojanaM pAnam anyadvA karmma kurvvadbhi ryuShmAbhiH sarvvameveshvarasya mahimnaH prakAshArthaM kriyatAM|
32 अवं ज़ैन किछ केरताईं, हर केन्ची खुश केरनेरी कोशिश केरताईं, अपने भलेरे बारे मां न सोची बल्के होरि केरे भलेरे बारे मां सोचताईं, ताके सेब्भन मुक्ति मैल्ले। एन्च़रे तुस भी ज़ीथ ताके तुश्शे वजाई सेइं न यहूदन, न गैर यहूदन न परमेशरेरे कलीसियाई परेशानी भोए।
yihUdIyAnAM bhinnajAtIyAnAm Ishvarasya samAjasya vA vighnajanakai ryuShmAbhi rna bhavitavyaM|
ahamapyAtmahitam acheShTamAno bahUnAM paritrANArthaM teShAM hitaM cheShTamAnaH sarvvaviShaye sarvveShAM tuShTikaro bhavAmItyanenAhaM yadvat khrIShTasyAnugAmI tadvad yUyaM mamAnugAmino bhavata|

< 1 कुरिन्थियों 10 >