গীতসংহিতা 102
1 ১ একজন দুঃখীর প্রার্থনা যখন সে অনুভুতি হয় এবং সদাপ্রভুুর সামনে তার বেদনার কথা ঢেলে দেয়। আমার প্রার্থনা শোন, সদাপ্রভুু; শোন আমার কান্না।
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 ২ সঙ্কটের দিনের আমার থেকে তোমার মুখ লুকিও না আমার কষ্টের দিনের। আমার কথা শোন। যখন আমি তোমায় ডাকবো আমাকে তাড়াতাড়ি উত্তর দিও।
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 ১৮ এটি ভবিষ্যৎ প্রজন্মের জন্য লেখা থাকবে এবং যে মানুষ এখনও জন্মায়নি সেও সদাপ্রভুুর প্রশংসা করবে।
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 ২৬ সে সব ধ্বংস হবে, কিন্তু তুমি থাকবে; তারা কাপড়ের মতো পুরোনো হয়ে যাবে, যেমন কাপড় পোশাকের মতো সেগুলো খুলে ফেলবে এবং তারা অদৃশ্য হবে।
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
