হিতোপদেশ 25
Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
7 ৭ কারণ বরং এটা ভাল যে, তোমাকে বলা যাবে, এখানে উঠে এস, কিন্তু তোমার চোখ যাঁকে দেখেছো সে অধিপতির সামনে নীচু হওয়া তোমার পক্ষে ভাল নয়।
Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
8 ৮ তাড়াতাড়ি ঝগড়া করতে যেও না; ঝগড়ার শেষে তুমি কি করবে, যখন তোমার প্রতিবাসী তোমাকে লজ্জায় ফেলবে?
Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
13 ১৩ শস্য কাটবার দিনের যেমন হিমের ঠান্ডা, তেমনি যারা পাঠিয়েছে তাদের পক্ষে বিশ্বস্ত দূত; ফলতঃ সে নিজের কর্তার প্রাণ সতেজ করে।
Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
18 ১৮ যে ব্যক্তি প্রতিবেশীর বিরুদ্ধে মিথ্যাসাক্ষ্য দেয়, সে যুদ্ধের গদার মতো অথবা তলোয়ার অথবা ধারালো তিরস্বরূপ।
Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
21 ২১ যদি তোমার শত্রু ক্ষুধিত হয়, তাকে খাওয়ার জন্য খাদ্য দাও এবং যদি সে পিপাসিত হয়, তাকে পান করার জল দাও;
Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
