প্রবচন 29
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 ২ সৎ কাৰ্য কৰা লোক যেতিয়া বৃদ্ধি পায়, তেতিয়া লোকসকল আনন্দ কৰে। কিন্তু যেতিয়া এজন দুষ্টলোক শাসনকৰ্ত্তা হয়, তেতিয়া লোকসকল বিৰক্তি পায়।
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 ৩ যি জনে প্ৰজ্ঞাক ভাল পায়, সেই জনে নিজৰ পিতৃক আনন্দিত কৰে; কিন্তু যি কোনোৱে বেশ্যাসকলৰ সৈতে সঙ্গী হয়, তেওঁ নিজৰ ধন-সম্পত্তি অপব্যয় কৰে।
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 ৪ ৰজাই ন্যায় বিচাৰ কৰাৰ দ্বাৰাই দেশ প্রতিষ্ঠা কৰে; কিন্তু যিজনে উপহাৰ দাবী কৰে, সেই জনে দেশ নষ্ট কৰে।
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 ৯ যেতিয়া অজ্ঞানী লোকৰ লগত জ্ঞানী লোকৰ বিবাদ হয়, তেতিয়া তেওঁ ক্রোধিত হৈ হাঁহে, আৰু কোনো শান্তি লাভ নকৰে।
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 ১১ অজ্ঞানী লোকে নিজৰ মনৰ সকলো ভাব প্ৰকাশ কৰে; কিন্তু জ্ঞানী লোকে নিজৰ মনৰ ভাব দমন কৰি শান্ত হৈ থাকে।
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 ১৬ যেতিয়া দুষ্টলোক বৃদ্ধি হয়, তেতিয়া অপৰাধো বৃদ্ধি হয়; কিন্তু যি সকলে ন্যায় কাৰ্য কৰে, তেওঁলোকে তেওঁলোকৰ পতন দেখা পাই।
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 ১৮ যি ঠাইত ভবিষ্য দৰ্শনৰ অভাৱ থাকে, তাত লোকসকল অবাধ্য হয়; কিন্তু যিজনে বিধান পালন কৰে, সেই জন সুখী হয়।
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 ২৭ অন্যায়কাৰী মানুহ ন্যায় কৰা লোকসকলৰ বাবে ঘৃণনীয়; কিন্তু ন্যায়পৰায়ণ লোকৰ পথ দুষ্ট লোকৰ বাবে ঘৃণনীয়।
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
