প্রবচন 26
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2 ২ যিদৰে ঘৰ চিৰিকাই জাপ মাৰি মাৰি খোৱা বস্তু গিলি ক্ষিপ্র গতিত উৰি যায়, সেইদৰে অকাৰণে দিয়া শাও প্রজ্বলিত নহয়।
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 ৬ যি জনে অজ্ঞানী লোকৰ হাতত বাৰ্ত্তা পঠিয়াই, তেওঁ নিজৰ ভৰি নিজে কাটি পেলায়, আৰু অত্যাচাৰ ভোগ কৰে।
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15 ১৫ এলেহুৱা এজনে পাত্ৰত থকা আহাৰত হাত সুমুৱাই দিয়ে, কিন্তু তেওঁৰ মুখলৈ সেই আহাৰ নিবলৈ শক্তি নাথাকে।
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 ২১ জ্বলি থকা আঙঠাৰ বাবে কাঠকয়লা আৰু জুইৰ বাবে খৰি যেনে, বিবাদত ইন্ধন যোগাবলৈ দ্বন্দুৰা লোক তেনে।
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25 ২৫ তেওঁ অমায়িভাবে কথা ক’ব, কিন্তু তেওঁক বিশ্বাস নকৰিবা, কাৰণ তেওঁৰ হৃদয়ত ঘিণলগীয়া বস্তু সাতটা থাকে;
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27 ২৭ যি কোনোৱে খাল খানে, তেঁৱেই সেই খালত পৰিব; আৰু যি কোনোৱে শিল ঠেলি পঠায়, তেওঁলৈ সেই শিল ঘূৰি আহিব।
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
