اَلْمَزَامِيرُ 107

١ 1 اِحْمَدُوا ٱلرَّبَّ لِأَنَّهُ صَالِحٌ، لِأَنَّ إِلَى ٱلْأَبَدِ رَحْمَتَهُ.

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

٢ 2 لِيَقُلْ مَفْدِيُّو ٱلرَّبِّ، ٱلَّذِينَ فَدَاهُمْ مِنْ يَدِ ٱلْعَدُوِّ،

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

٣ 3 وَمِنَ ٱلْبُلْدَانِ جَمَعَهُمْ، مِنَ ٱلْمَشْرِقِ وَمِنَ ٱلْمَغْرِبِ، مِنَ ٱلشِّمَالِ وَمِنَ ٱلْبَحْرِ.

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

٤ 4 تَاهُوا فِي ٱلْبَرِّيَّةِ فِي قَفْرٍ بِلَا طَرِيقٍ. لَمْ يَجِدُوا مَدِينَةَ سَكَنٍ.

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

٥ 5 جِيَاعٌ عِطَاشٌ أَيْضًا أَعْيَتْ أَنْفُسُهُمْ فِيهِمْ.

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

٦ 6 فَصَرَخُوا إِلَى ٱلرَّبِّ فِي ضِيقِهِمْ، فَأَنْقَذَهُمْ مِنْ شَدَائِدِهِمْ،

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

٧ 7 وَهَدَاهُمْ طَرِيقًا مُسْتَقِيمًا لِيَذْهَبُوا إِلَى مَدِينَةِ سَكَنٍ.

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

٨ 8 فَلْيَحْمَدُوا ٱلرَّبَّ عَلَى رَحْمَتِهِ وَعَجَائِبِهِ لِبَنِي آدَمَ.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

٩ 9 لِأَنَّهُ أَشْبَعَ نَفْسًا مُشْتَهِيَةً وَمَلَأَ نَفْسًا جَائِعَةً خَيْرًا،

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

١٠ 10 ٱلْجُلُوسَ فِي ٱلظُّلْمَةِ وَظِلَالِ ٱلْمَوْتِ، مُوثَقِينَ بِٱلذُّلِّ وَٱلْحَدِيدِ.

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

١١ 11 لِأَنَّهُمْ عَصَوْا كَلَامَ ٱللهِ، وَأَهَانُوا مَشُورَةَ ٱلْعَلِيِّ.

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

١٢ 12 فَأَذَلَّ قُلُوبَهُمْ بِتَعَبٍ. عَثَرُوا وَلَا مَعِينَ.

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

١٣ 13 ثُمَّ صَرَخُوا إِلَى ٱلرَّبِّ فِي ضِيقِهِمْ، فَخَلَّصَهُمْ مِنْ شَدَائِدِهِمْ.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

١٤ 14 أَخْرَجَهُمْ مِنَ ٱلظُّلْمَةِ وَظِلَالِ ٱلْمَوْتِ، وَقَطَّعَ قُيُودَهُمْ.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

١٥ 15 فَلْيَحْمَدُوا ٱلرَّبَّ عَلَى رَحْمَتِهِ وَعَجَائِبِهِ لِبَنِي آدَمَ.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

١٦ 16 لِأَنَّهُ كَسَّرَ مَصَارِيعَ نُحَاسٍ، وَقَطَّعَ عَوَارِضَ حَدِيدٍ.

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

١٧ 17 وَٱلْجُهَّالُ مِنْ طَرِيقِ مَعْصِيَتِهِمْ، وَمِنْ آثَامِهِمْ يُذَلُّونَ.

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

١٨ 18 كَرِهَتْ أَنْفُسُهُمْ كُلَّ طَعَامٍ، وَٱقْتَرَبُوا إِلَى أَبْوَابِ ٱلْمَوْتِ.

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

١٩ 19 فَصَرَخُوا إِلَى ٱلرَّبِّ فِي ضِيقِهِمْ، فَخَلَّصَهُمْ مِنْ شَدَائِدِهِمْ.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

٢٠ 20 أَرْسَلَ كَلِمَتَهُ فَشَفَاهُمْ، وَنَجَّاهُمْ مِنْ تَهْلُكَاتِهِمْ.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

٢١ 21 فَلْيَحْمَدُوا ٱلرَّبَّ عَلَى رَحْمَتِهِ وَعَجَائِبِهِ لِبَنِي آدَمَ.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

٢٢ 22 وَلْيَذْبَحُوا لَهُ ذَبَائِحَ ٱلْحَمْدِ، وَلْيَعُدُّوا أَعْمَالَهُ بِتَرَنُّمٍ.

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

٢٣ 23 اَلنَّازِلُونَ إِلَى ٱلْبَحْرِ فِي ٱلسُّفُنِ، ٱلْعَامِلُونَ عَمَلًا فِي ٱلْمِيَاهِ ٱلْكَثِيرَةِ،

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

٢٤ 24 هُمْ رَأَوْا أَعْمَالَ ٱلرَّبِّ وَعَجَائِبَهُ فِي ٱلْعُمْقِ.

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

٢٥ 25 أَمَرَ فَأَهَاجَ رِيحًا عَاصِفَةً فَرَفَعَتْ أَمْوَاجَهُ.

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

٢٦ 26 يَصْعَدُونَ إِلَى ٱلسَّمَاوَاتِ، يَهْبِطُونَ إِلَى ٱلْأَعْمَاقِ. ذَابَتْ أَنْفُسُهُمْ بِٱلشَّقَاءِ.

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

٢٧ 27 يَتَمَايَلُونَ وَيَتَرَنَّحُونَ مِثْلَ ٱلسَّكْرَانِ، وَكُلُّ حِكْمَتِهِمِ ٱبْتُلِعَتْ.

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

٢٨ 28 فَيَصْرُخُونَ إِلَى ٱلرَّبِّ فِي ضِيقِهِمْ، وَمِنْ شَدَائِدِهِمْ يُخَلِّصُهُمْ.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

٢٩ 29 يُهْدِئُ ٱلْعَاصِفَةَ فَتَسْكُنُ، وَتَسْكُتُ أَمْوَاجُهَا.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

٣٠ 30 فَيَفْرَحُونَ لِأَنَّهُمْ هَدَأُوا، فَيَهْدِيهِمْ إِلَى ٱلْمَرْفَإِ ٱلَّذِي يُرِيدُونَهُ.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

٣١ 31 فَلْيَحْمَدُوا ٱلرَّبَّ عَلَى رَحْمَتِهِ وَعَجَائِبِهِ لِبَنِي آدَمَ.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

٣٢ 32 وَلْيَرْفَعُوهُ فِي مَجْمَعِ ٱلشَّعْبِ، وَلْيُسَبِّحُوهُ فِي مَجْلِسِ ٱلْمَشَايِخِ.

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

٣٣ 33 يَجْعَلُ ٱلْأَنْهَارَ قِفَارًا، وَمَجَارِيَ ٱلْمِيَاهِ مَعْطَشَةً،

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

٣٤ 34 وَٱلْأَرْضَ ٱلْمُثْمِرَةَ سَبِخَةً مِنْ شَرِّ ٱلسَّاكِنِينَ فِيهَا.

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

٣٥ 35 يَجْعَلُ ٱلْقَفْرَ غَدِيرَ مِيَاهٍ، وَأَرْضًا يَبَسًا يَنَابِيعَ مِيَاهٍ.

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

٣٦ 36 وَيُسْكِنُ هُنَاكَ ٱلْجِيَاعَ فَيُهَيِّئُونَ مَدِينَةَ سَكَنٍ.

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

٣٧ 37 وَيَزْرَعُونَ حُقُولًا وَيَغْرِسُونَ كُرُومًا، فَتَصْنَعُ ثَمَرَ غَلَّةٍ.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

٣٨ 38 وَيُبَارِكُهُمْ فَيَكْثُرُونَ جِدًّا، وَلَا يُقَلِّلُ بَهَائِمَهُمْ.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

٣٩ 39 ثُمَّ يَقِلُّونَ وَيَنْحَنُونَ مِنْ ضَغْطِ ٱلشَّرِّ وَٱلْحُزْنِ.

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

٤٠ 40 يَسْكُبُ هَوَانًا عَلَى رُؤَسَاءَ، وَيُضِلُّهُمْ فِي تِيهٍ بِلَا طَرِيقٍ،

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

٤١ 41 وَيُعَلِّي ٱلْمِسْكِينَ مِنَ ٱلذُّلِّ، وَيَجْعَلُ ٱلْقَبَائِلَ مِثْلَ قُطْعَانِ ٱلْغَنَمِ.

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

٤٢ 42 يَرَى ذَلِكَ ٱلْمُسْتَقِيمُونَ فَيَفْرَحُونَ، وَكُلُّ إِثْمٍ يَسُدُّ فَاهُ.

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

٤٣ 43 مَنْ كَانَ حَكِيمًا يَحْفَظُ هَذَا، وَيَتَعَقَّلُ مَرَاحِمَ ٱلرَّبِّ.

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?