أَمْثَالٌ 26

١ 1 كَٱلثَّلْجِ فِي ٱلصَّيْفِ وَكَالْمَطَرِ فِي ٱلْحَصَادِ، هَكَذَا ٱلْكَرَامَةُ غَيْرُ لَائِقَةٍ بِٱلْجَاهِلِ.

Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

٢ 2 كَٱلْعُصْفُورِ لِلْفَرَارِ وَكَالسُّنُونَةِ لِلطَّيَرَانِ، كَذَلِكَ لَعْنَةٌ بِلَا سَبَبٍ لَا تَأْتِي.

Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

٣ 3 اَلسَّوْطُ لِلْفَرَسِ وَٱللِّجَامُ لِلْحِمَارِ، وَٱلْعَصَا لِظَهْرِ ٱلْجُهَّالِ.

Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

٤ 4 لَا تُجَاوِبِ ٱلْجَاهِلَ حَسَبَ حَمَاقَتِهِ لِئَلَّا تَعْدِلَهُ أَنْتَ.

Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

٥ 5 جَاوِبِ ٱلْجَاهِلَ حَسَبَ حَمَاقَتِهِ لِئَلَّا يَكُونَ حَكِيمًا فِي عَيْنَيْ نَفْسِهِ.

Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

٦ 6 يَقْطَعُ ٱلرِّجْلَيْنِ، يَشْرَبُ ظُلْمًا، مَنْ يُرْسِلُ كَلَامًا عَنْ يَدِ جَاهِلٍ.

Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

٧ 7 سَاقَا ٱلْأَعْرَجِ مُتَدَلْدِلَتَانِ، وَكَذَا ٱلْمَثَلُ فِي فَمِ ٱلْجُهَّالِ.

Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

٨ 8 كَصُرَّةِ حِجَارَةٍ كَرِيمَةٍ فِي رُجْمَةٍ، هَكَذَا ٱلْمُعْطِي كَرَامَةً لِلْجَاهِلِ.

Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

٩ 9 شَوْكٌ مُرْتَفِعٌ بِيَدِ سَكْرَانٍ، مِثْلُ ٱلْمَثَلِ فِي فَمِ ٱلْجُهَّالِ.

Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

١٠ 10 رَامٍ يَطْعَنُ ٱلْكُلَّ، هَكَذَا مَنْ يَسْتَأْجِرُ ٱلْجَاهِلَ أَوْ يَسْتَأْجِرُ ٱلْمُحْتَالِينَ.

Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

١١ 11 كَمَا يَعُودُ ٱلْكَلْبُ إِلَى قَيْئِهِ، هَكَذَا ٱلْجَاهِلُ يُعِيدُ حَمَاقَتَهُ.

Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

١٢ 12 أَرَأَيْتَ رَجُلًا حَكِيمًا فِي عَيْنَيْ نَفْسِهِ؟ ٱلرَّجَاءُ بِٱلْجَاهِلِ أَكْثَرُ مِنَ ٱلرَّجَاءِ بِهِ.

Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

١٣ 13 قَالَ ٱلْكَسْلَانُ: «ٱلْأَسَدُ فِي ٱلطَّرِيقِ، ٱلشِّبْلُ فِي ٱلشَّوَارِعِ!».

Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

١٤ 14 اَلْبَابُ يَدُورُ عَلَى صَائِرِهِ، وَٱلْكَسْلَانُ عَلَى فِرَاشِهِ.

Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

١٥ 15 اَلْكَسْلَانُ يُخْفِي يَدَهُ فِي ٱلصَّحْفَةِ، وَيَشُقُّ عَلَيْهِ أَنْ يَرُدَّهَا إِلَى فَمِهِ.

Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

١٦ 16 اَلْكَسْلَانُ أَوْفَرُ حِكْمَةً فِي عَيْنَيْ نَفْسِهِ مِنَ ٱلسَّبْعَةِ ٱلْمُجِيبِينَ بِعَقْلٍ.

Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

١٧ 17 كَمُمْسِكٍ أُذُنَيْ كَلْبٍ، هَكَذَا مَنْ يَعْبُرُ وَيَتَعَرَّضُ لِمُشَاجَرَةٍ لَا تَعْنِيهِ.

Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

١٨ 18 مِثْلُ ٱلْمَجْنُونِ ٱلَّذِي يَرْمِي نَارًا وَسِهَامًا وَمَوْتًا،

Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

١٩ 19 هَكَذَا ٱلرَّجُلُ ٱلْخَادِعُ قَرِيبَهُ وَيَقُولُ: «أَلَمْ أَلْعَبْ أَنَا!».

Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

٢٠ 20 بِعَدَمِ ٱلْحَطَبِ تَنْطَفِئُ ٱلنَّارُ، وَحَيْثُ لَا نَمَّامَ يَهْدَأُ ٱلْخِصَامُ.

Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

٢١ 21 فَحْمٌ لِلْجَمْرِ وَحَطَبٌ لِلنَّارِ، هَكَذَا ٱلرَّجُلُ ٱلْمُخَاصِمُ لِتَهْيِيجِ ٱلنِّزَاعِ.

Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

٢٢ 22 كَلَامُ ٱلنَّمَّامِ مِثْلُ لُقَمٍ حُلْوَةٍ فَيَنْزِلُ إِلَى مَخَادِعِ ٱلْبَطْنِ.

Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

٢٣ 23 فِضَّةُ زَغَلٍ تُغَشِّي شَقْفَةً، هَكَذَا ٱلشَّفَتَانِ ٱلْمُتَوَقِّدَتَانِ وَٱلْقَلْبُ ٱلشِّرِّيرُ.

Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

٢٤ 24 بِشَفَتَيْهِ يَتَنَكَّرُ ٱلْمُبْغِضُ، وَفِي جَوْفِهِ يَضَعُ غِشًّا.

Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

٢٥ 25 إِذَا حَسَّنَ صَوْتَهُ فَلَا تَأْتَمِنْهُ، لِأَنَّ فِي قَلْبِهِ سَبْعَ رَجَاسَاتٍ.

Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

٢٦ 26 مَنْ يُغَطِّي بُغْضَةً بِمَكْرٍ، يَكْشِفُ خُبْثَهُ بَيْنَ ٱلْجَمَاعَةِ.

Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

٢٧ 27 مَنْ يَحْفِرُ حُفْرَةً يَسْقُطُ فِيهَا، وَمَنْ يُدَحْرِجُ حَجَرًا يَرْجِعُ عَلَيْهِ.

Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

٢٨ 28 اَللِّسَانُ ٱلْكَاذِبُ يُبْغِضُ مُنْسَحِقِيهِ، وَٱلْفَمُ ٱلْمَلِقُ يُعِدُّ خَرَابًا.

Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.