Hiob 29
1 Hiob toaa so se,
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 “Mʼani agyina asram a atwa mu no, nna a Onyankopɔn hwɛɛ me so no,
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 bere a ne kanea hyerɛn mʼatifi na mede ne kanea nantewee sum mu no!
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Ao, nna a misii so no, bere a Onyankopɔn adamfofa a emu yɛ den hyiraa me fi,
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 bere a na Otumfo no da so ka me ho na me mma atwa me ho ahyia no,
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 bere a na nufusu mu srade afɔw mʼakwan na abotan hwiee ngo sɛ nsu maa me no.
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 “Bere a na mekɔ kuropɔn pon ano mekɔtena mʼagua so wɔ ɔmanfo aguabɔbea,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 mmerante hu me a, wogyina nkyɛn na mpanyimfo sɔre gyina hɔ;
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 atitiriw gyae kasa na wɔde wɔn nsa kata wɔn ano;
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 mmapɔmma tɛm dinn, na wɔn tɛkrɛma ka wɔn dudom.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Wɔn a wɔte me nka nyinaa ka me ho asɛmpa, na wɔn a wohu me nyinaa kamfo me,
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 efisɛ meboaa ahiafo a wosu pɛɛ mmoa, ne ayisaa a wonni aboafo.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 Onipa a na ɔrewu no hyiraa me; na memaa akunafo ani gyee wɔn koma mu.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 Mede trenee furaa sɛ mʼadurade; atɛntrenee yɛɛ me nkataso ne mʼabotiri.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 Meyɛɛ aniwa maa anifuraefo, ne anan maa mmubuafo.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 Meyɛɛ ahiafo agya; na mekaa ahɔho asɛm maa wɔn.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 Mibubuu amumɔyɛfo se na mihwim wɔn a wodi wɔn nya no fii wɔn anom.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 “Medwenee sɛ, ‘Mewu wɔ mʼankasa me fi mu, na me nna dɔɔso sɛ nwea.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 Me ntin beduu nsu ano, na obosu agugu me mman so anadwo mu nyinaa.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Mʼanuonyam rempa da, na agyan ayɛ foforo wɔ me nsam daa.’
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 “Nnipa hwehwɛɛ sɛ wotie me, wɔyɛɛ dinn, twɛn mʼafotu.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Sɛ mekasa wie a wɔnnkasa bio, efisɛ me nsɛm tɔɔ wɔn asom yiye.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 Wɔtwɛn me sɛnea wɔtwɛn osu a ɛpete, na wɔmenee me nsɛm sɛ osutɔ bere nsu.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Sɛ meserew mekyerɛ wɔn a, wɔntaa nnye nni; mʼanimtew som bo ma wɔn.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Mebɔɔ kwan maa wɔn na metenaa ase sɛ wɔn hene; metenaa ase sɛ ɔhene a ɔwɔ nʼasraafo mu; meyɛɛ sɛ obi a ɔkyekye agyaadwotwafo werɛ.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
