Job 32

1 Y CESARON estos tres varones de responder á Job, por cuanto él era justo en sus ojos.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

2 Entonces Eliú hijo de Barachêl, Bucita, de la familia de Ram, se enojó con furor contra Job: enojóse con furor, por cuanto justificaba su vida más que á Dios.

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

3 Enojóse asimismo con furor contra sus tres amigos, porque no hallaban qué responder, aunque habían condenado á Job.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

4 Y Eliú había esperado á Job en la disputa, porque eran más viejos de días que él.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

5 Empero viendo Eliú que no había respuesta en la boca de aquellos tres varones, su furor se encendió.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

6 Y respondió Eliú hijo de Barachêl, Bucita, y dijo: Yo soy menor de días, y vosotros viejos; he tenido por tanto miedo, y temido declararos mi opinión.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

7 Yo decía: Los días hablarán, y la muchedumbre de años declarará sabiduría.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

8 Ciertamente espíritu hay en el hombre, é inspiración del Omnipotente los hace que entiendan.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

9 No los grandes son los sabios, ni los viejos entienden el derecho.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

10 Por tanto yo dije: Escuchadme; declararé yo también mi sabiduría.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

11 He aquí yo he esperado á vuestras razones, he escuchado vuestros argumentos, en tanto que buscabais palabras.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

12 Os he pues prestado atención, y he aquí que no hay de vosotros quien redarguya á Job, y responda á sus razones.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

13 Porque no digáis: Nosotros hemos hallado sabiduría: lanzólo Dios, no el hombre.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

14 Ahora bien, Job no enderezó á mí sus palabras, ni yo le responderé con vuestras razones.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

15 Espantáronse, no respondieron más: fuéronseles los razonamientos.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

16 Yo pues he esperado, porque no hablaban, antes pararon, y no respondieron más.

Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

17 Por eso yo también responderé mi parte, también yo declararé mi juicio.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

18 Porque lleno estoy de palabras, y el espíritu de mi vientre me constriñe.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

19 De cierto mi vientre está como el vino que no tiene respiradero, y se rompe como odres nuevos.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

20 Hablaré pues y respiraré; abriré mis labios, y responderé.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

21 No haré ahora acepción de personas, ni usaré con hombre de lisonjeros títulos.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

22 Porque no sé hablar lisonjas: [de otra manera] en breve mi Hacedor me consuma.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.