Psalmi 77

1 S svojim glasom sem klical k Bogu, celó s svojim glasom k Bogu in mi je prisluhnil.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Na dan svoje stiske sem iskal Gospoda. Moja vnetja so se gnojila ponoči in niso odnehala. Moja duša je odklanjala, da bi bila potolažena.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Spomnil sem se Boga in bil vznemirjen. Pritoževal sem se in moj duh je bil nadvladan. (Sela)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Moje oči držiš budne. Tako sem vznemirjen, da ne morem govoriti.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Preudarjal sem [o] dneh iz davnine, letih starodavnih časov.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Spominjam se svoje pesmi ponoči. Posvetujem se s svojim lastnim srcem in moj duh je storil marljivo preiskavo.

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 ›Ali bo Gospod za vedno zavračal ali ne bo več naklonjen?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Je njegovo usmiljenje popolnoma odšlo za vedno? Ali njegova obljuba odpove na vékomaj?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Je Bog pozabil biti milostljiv? Ali je v jezi zaprl svoja nežna usmiljenja?‹ (Sela)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Rekel sem: »To je moja šibkost, toda spominjal se bom let desnice Najvišjega.«

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Spominjal se bom Gospodovih del. Zagotovo se bom spominjal tvojih čudežev od davnine.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Premišljeval bom tudi o vsem tvojem delu in govoril o tvojih dejanjih.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 Tvoja pot, oh Bog, je v svetišču. Kdo je tako velik Bog kakor naš Bog?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Ti si Bog, ki dela čudeže. Med ljudstvom si oznanil svojo moč.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 S svojim laktom si odkupil svoje ljudstvo, Jakobove in Jožefove sinove. (Sela)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Vode so te videle, oh Bog, vode so te videle, bile so prestrašene. Tudi globine so bile vznemirjene.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Oblaki so izlivali vodo, nebo je pošiljalo zvok, tudi tvoje puščice so šle daleč.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 Zvok tvojega groma je bil na nebu, bliski so razsvetljevali zemeljski [krog], zemlja je trepetala in se tresla.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Tvoja pot je na morju in tvoja steza v velikih vodah in tvoje stopinje niso znane.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Svoje ljudstvo vodiš kakor trop z Mojzesovo in Aronovo roko.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.