От Матфея святое благовествование 26
1 И бысть, егда сконча Иисус вся словеса сия, рече учеником Своим:
Když Ježíš dokončil tento výklad, řekl svým učedníkům:
2 весте, яко по двою дню Пасха будет, и Сын Человеческий предан будет на пропятие.
„Jak víte, za dva dny budou Velikonoce a já budu zrazen a ukřižován.“
3 Тогда собрашася архиерее и книжницы и старцы людстии во двор архиереов, глаголемаго Каиафы,
V tu dobu se sešla židovská velerada v paláci nejvyššího kněze Kaifáše.
4 и совещаша, да Иисуса лестию имут и убиют:
Radili se, jak by se Ježíše nenápadně zmocnili a zprovodili ho ze světa.
5 глаголаху же: но не в праздник, да не молва будет в людех.
Dohodli se, že by to nemělo být o velikonočních svátcích, aby to nevzbudilo rozruch mezi shromážděnými poutníky.
6 Иисусу же бывшу в Вифании, в дому Симона прокаженнаго,
Mezitím byl Ježíš pozván v Betanii do domu Šimona, zvaného Malomocný.
7 приступи к Нему жена, сткляницу мира имущи многоценнаго, и возливаше на главу Его возлежаща.
Byli již u stolu, když k Ježíšovi přistoupila žena. Měla alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem, a ten mu všechen vetřela do vlasů.
8 Видевше же ученицы Его негодоваша, глаголюще: чесо ради гибель сия (бысть)?
Učedníci tím byli pohoršeni: „Takové plýtvání!
9 Можаше бо сие миро продано быти на мнозе и датися нищым.
To se dalo výhodně prodat a peníze mohli dostat chudí!“
10 Разумев же Иисус рече им: что труждаете жену? Дело бо добро содела о Мне:
Ježíš to slyšel a řekl: „Proč jí to máte za zlé? Prokázala mi dobrou službu.
11 всегда бо нищыя имате с собою, Мене же не всегда имате:
Chudých bude mezi vámi vždy dost, ale já s vámi už dlouho nebudu.
12 возлиявши бо сия миро сие на тело Мое, на погребение Мя сотвори:
Tato žena mne pomazala olejem, a tak vlastně připravila mé tělo k pohřbu.
13 аминь глаголю вам: идеже аще проповедано будет Евангелие сие во всем мире, речется и еже сотвори сия, в память ея.
To, co učinila, neupadne v zapomenutí, ale spolu se zvěstí o mém díle záchrany to bude připomínáno.“
14 Тогда шед един от обоюнадесяте, глаголемый Иуда Искариотский, ко архиереом,
Jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím
15 рече: что ми хощете дати, и аз вам предам Его? Они же поставиша ему тридесять сребреник:
a řekl jim: „Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?“A oni mu dali třicet stříbrňáků.
16 и оттоле искаше удобна времене, да Его предаст.
Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr.
17 В первый же день опресночный приступиша ученицы ко Иисусу, глаголюще Ему: где хощеши уготоваем Ти ясти пасху?
První den Velikonoc se učedníci zeptali Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“
18 Он же рече: идите во град ко онсице, и рцыте ему: Учитель глаголет: время Мое близ есть: у тебе сотворю пасху со ученики Моими.
Poslal je do města a k jednomu člověku se vzkazem: „Nastal můj čas, budu u tebe se svými učedníky jíst velikonočního beránka.“
19 И сотвориша ученицы, якоже повеле им Иисус, и уготоваша пасху.
Učedníci se podle toho zařídili a připravili tam večeři.
20 Вечеру же бывшу, возлежаше со обеманадесяте ученикома:
Když po setmění Ježíš večeřel s dvanácti učedníky, řekl: „Jeden z vás mne zradí.“
21 и ядущым им, рече: аминь глаголю вам, яко един от вас предаст Мя.
22 И скорбяще зело, начаша глаголати Ему един кийждо их: еда аз есмь, Господи?
To je velice zarmoutilo a jeden přes druhého se ptali: „To myslíš mne, Pane?“
23 Он же отвещав рече: омочивый со Мною в солило руку, той Мя предаст:
On odpověděl: „Je to ten, kdo si bral z mísy současně se mnou.
24 Сын убо Человеческий идет, якоже есть писано о Нем: горе же человеку тому, имже Сын Человеческий предастся: добро бы было ему, аще не бы родился человек той.
Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil.“
25 Отвещав же Иуда предаяй Его, рече: еда аз есмь, Равви? Глагола ему: ты рекл еси.
Jidáš se ho zeptal: „Mistře, jsem to já?“On odpověděl: „Ano.“
26 Ядущым же им, приемь Иисус хлеб и благословив преломи, и даяше учеником, и рече: приимите, ядите: сие есть Тело Мое.
Když jedli, vzal Ježíš chléb, poděkoval Bohu, rozlamoval ho a podával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte, to je mé tělo.“
27 И приемь чашу и хвалу воздав, даде им, глаголя: пийте от нея вси:
Potom vzal kalich s vínem, vzdal díky Bohu a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni,
28 сия бо есть Кровь Моя, Новаго Завета, яже за многия изливаема во оставление грехов.
to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem.
29 Глаголю же вам, яко не имам пити отныне от сего плода лознаго, до дне того, егда е пию с вами ново во Царствии Отца Моего.
Já s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“
30 И воспевше изыдоша в гору Елеонску.
Potom zazpívali píseň a šli na Olivovou horu.
31 Тогда глагола им Иисус: вси вы соблазнитеся о Мне в нощь сию: писано бо есть: поражу пастыря, и разыдутся овцы стада:
Tam Ježíš řekl: „Ještě této noci se stane něco, co vám vezme odvahu. Vždyť Písmo předpovídá: ‚Budu bít pastýře a jeho stádo se rozprchne.‘–
32 по воскресении же Моем варяю вы в Галилеи.
Ale až povstanu k životu, sejdeme se spolu v Galileji.“
33 Отвещав же Петр рече Ему: аще и вси соблазнятся о Тебе, аз никогдаже соблажнюся.
Petr rozhorleně protestoval: „Kdyby tě všichni opustili, já tedy ne!“
34 Рече ему Иисус: аминь глаголю тебе, яко в сию нощь, прежде даже алектор не возгласит, трикраты отвержешися Мене.
Ale Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, že ještě této noci, dřív než zakokrhá kohout, mne třikrát zapřeš.“
35 Глагола Ему Петр: аще ми есть и умрети с Тобою, не отвергуся Тебе. Такожде и вси ученицы реша.
Petr zvolal: „To raději s tebou umřu, než bych tě zapřel!“A stejně mluvili i ostatní.
36 Тогда прииде с ними Иисус в весь, нарицаемую Гефсиманиа, и глагола учеником: седите ту, дондеже шед помолюся тамо.
Potom přišli na místo zvané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy se tady posaďte a já se jdu modlit.“
37 И поемь Петра и оба сына Зеведеова, начат скорбети и тужити.
Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Padl na něho smutek a tíseň.
38 Тогда глагола им Иисус: прискорбна есть душа Моя до смерти: пождите зде и бдите со Мною.
Řekl jim: „Sevřela mne smrtelná úzkost. Zůstaňte tu a buďte se mnou vzhůru.“
39 И прешед мало, паде на лицы Своем, моляся и глаголя: Отче Мой, аще возможно есть, да мимоидет от Мене чаша сия: обаче не якоже Аз хощу, но якоже Ты.
Poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Můj Otče! Jestli je to možné, zbav mne toho hrozného údělu! Ale nechci prosazovat svoji vůli. Chci, aby se stalo, co chceš ty.“
40 И пришед ко учеником, и обрете их спящих, и глагола Петрови: тако ли не возмогосте единаго часа побдети со Мною?
Pak se vrátil k těm třem a oni spali.
41 Бдите и молитеся, да не внидете в напасть: дух убо бодр, плоть же немощна.
„Petře, “budil ho, „to jste nemohli ani hodinu být se mnou vzhůru? Bděte a modlete se, abyste obstáli ve zkoušce. Máte dobrou vůli, ale slabé tělo.“
42 Паки вторицею шед помолися, глаголя: Отче Мой, аще не может сия чаша мимоити от Мене, аще не пию ея, буди воля Твоя.
Opět se vzdálil a modlil se: „Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle.“
43 И пришед обрете их паки спящих: беста бо им очи отяготене.
Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni.
44 И оставль их, шед паки, помолися третицею, тожде слово рек.
Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy.
45 Тогда прииде ко учеником Своим и глагола им: спите прочее и почивайте: се, приближися час, и Сын Человеческий предается в руки грешников:
Pak se vrátil k učedníkům a řekl: „Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí.
46 востаните, идем: се, приближися предаяй Мя.
Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce.“
47 И еще Ему глаголющу, се, Иуда, един от обоюнадесяте, прииде, и с ним народ мног со оружием и дрекольми, от архиерей и старец людских.
Ještě ani nedomluvil a už přicházel Jidáš. S ním táhl oddíl ozbrojený meči a holemi, poslaný veleradou.
48 Предаяй же Его даде им знамение, глаголя: Егоже аще лобжу, Той есть: имите Его.
Měli s Jidášem domluvené znamení: Chopí se toho, koho Jidáš políbí.
49 И абие приступль ко Иисусови, рече: радуйся, Равви. И облобыза Его.
A tak přistoupil Jidáš k Ježíšovi: „Buď zdráv, Mistře!“řekl a políbil ho.
50 Иисус же рече ему: друже, (твори, ) на неже еси пришел. Тогда приступльше возложиша руце на Иисуса и яша Его.
Ježíš mu řekl: „Příteli, co to děláš?“Tu se však Ježíše chopili a zajali ho.
51 И се, един от сущих со Иисусом, простер руку, извлече нож свой, и удари раба архиереова, и уреза ему ухо.
Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vytasil meč, ťal po veleknězovu služebníkovi a usekl mu ucho.
52 Тогда глагола ему Иисус: возврати нож твой в место его: вси бо приемшии нож ножем погибнут:
Ježíš řekl svému obránci: „Schovej svůj meč! Kdo čím zachází, tím také schází.
53 или мнится ти, яко не могу ныне умолити Отца Моего, и представит Ми вящше неже дванадесяте легеона Ангел?
Cožpak nevíš, že kdybych poprosil svého Otce o ochranu, okamžitě by mi poslal celé nebeské vojsko?
54 Како убо сбудутся Писания, яко тако подобает быти?
Ale jak by se pak splnil Boží plán spásy?“
55 В той час рече Иисус народом: яко на разбойника ли изыдосте со оружием и дрекольми яти Мя? По вся дни при вас седех учя в церкви, и не ясте Мене.
Pak se obrátil k ozbrojencům: „Přitáhli jste na mne jako na rebela. Proč jste mě nezatkli už v chrámu, kde jsem vám denně kázal? Já vím proč!
56 Се же все бысть, да сбудутся писания пророческая. Тогда ученицы вси оставльше Его бежаша.
Plníte tak přesně prorocké předpovědi.“V té chvíli ho všichni jeho učedníci opustili a rozutekli se.
57 (Воини) же емше Иисуса ведоша к Каиафе архиереови, идеже книжницы и старцы собрашася.
Zatčeného Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi Kaifášovi, kde se sešla velerada.
58 Петр же идяше по Нем издалеча до двора архиереова: и вшед внутрь, седяше со слугами, видети кончину.
Petr je z povzdálí následoval až k veleknězovu paláci. Vešel na nádvoří a vmísil se mezi služebnictvo, aby věděl, jak to dopadne.
59 Архиерее же и старцы и сонм весь искаху лжесвидетелства на Иисуса, яко да убиют Его,
Velekněží i celá rada se snažili pomocí křivého svědectví Ježíše obvinit tak, aby ho mohli odsoudit k smrti.
60 и не обретаху: и многим лжесвидетелем приступльшым, не обретоша. Послежде же приступивша два лжесвидетеля,
Ale i když sehnali mnoho falešných svědků, přece se nepodařilo najít vhodnou obžalobu. Nakonec vystoupili dva
61 реста: Сей рече: могу разорити церковь Божию и треми денми создати ю.
a shodně vypovídali: „Tento muž řekl, že má moc zničit chrám a ve třech dnech ho znovu vystavět.“
62 И востав архиерей рече Ему: ничесоже ли отвещаваеши, что сии на Тя свидетелствуют?
Nato vstal nejvyšší velekněz a řekl Ježíšovi: „Jak se obhájíš proti této obžalobě?“
63 Иисус же молчаше. И отвещав архиерей рече Ему: заклинаю Тя Богом живым, да речеши нам, аще Ты еси Христос, Сын Божий?
Ale Ježíš mlčel. Tu sáhl velekněz k poslednímu prostředku: „Beru tě pod přísahu při živém Bohu: Jsi ten zaslíbený Mesiáš, Boží Syn?“
64 Глагола ему Иисус: ты рекл еси: обаче глаголю вам: отселе узрите Сына Человеческаго седяща одесную силы и грядуща на облацех небесных.
Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale ujišťuji vás, že brzy budete svědky toho, že mne Bůh vyzdvihne, abych seděl po jeho pravici, odkud se vrátím ve svém majestátu.“
65 Тогда архиерей растерза ризы своя, глаголя, яко хулу глагола: что еще требуем свидетелей? Се, ныне слышасте хулу Его:
Velekněz si na znamení největšího pohoršení roztrhl své roucho a prohlásil: „To je rouhání! Cožpak potřebujeme ještě svědky? Teď jste to slyšeli na vlastní uši! Jaký vynesete rozsudek?“
66 что вам мнится? Они же отвещавше реша: повинен есть смерти.
67 Тогда заплеваша лице Его и пакости Ему деяху: овии же за ланиту удариша,
Odpověděli: „Zaslouží si smrt!“Pak mu někteří plivali do obličeje, bili ho po hlavě a tloukli holí s výsměchem: „Když jsi Mesiáš, hádej, kdo ti teď dal ránu!“
68 глаголюще: прорцы нам, Христе, кто есть ударей Тя?
69 Петр же вне седяше во дворе. И приступи к нему едина рабыня, глаголющи: и ты был еси со Иисусом Галилейским.
Petr zatím seděl venku na nádvoří. Tu si ho všimla jedna služka: „Ty jsi také byl s tím Ježíšem z Galileje!“
70 Он же отвержеся пред всеми, глаголя: не вем, что глаголеши.
Ale Petr přede všemi popřel: „Ani nevím, o čem mluvíš!“
71 Изшедшу же ему ко вратом, узре его другая, и глагола сущым тамо: и сей бе со Иисусом Назореом.
Pak si to namířil k bráně, kde ho uviděla jiná a upozornila okolostojící: „Tento člověk chodil s Ježíšem z Nazaretu.“
72 И паки отвержеся с клятвою, яко не знаю Человека.
Petr se však zapřísahal a řekl: „Vůbec toho člověka neznám.“
73 Помале же приступивше стоящии, реша Петрови: воистинну и ты от них еси, ибо беседа твоя яве тя творит.
Oni se však kolem něj shlukli a doráželi: „Určitě k němu patříš! Je to znát na tvém nářečí!“
74 Тогда начат ротитися и клятися, яко не знаю Человека. И абие петель возгласи.
Petr se dušoval a přísahal, že Ježíše opravdu nezná. V tom okamžiku se ozval kohout
75 И помяну Петр глаголгол Иисусов, реченный ему, яко прежде даже петель не возгласит, трикраты отвержешися Мене. И изшед вон плакася горько.
a Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Dříve než zakokrhá kohout, třikrát mne zapřeš.“Vyběhl ven a hořce se rozplakal.
