Luki 23
1 I ustavši njih sve mnoštvo odvedoše ga k Pilatu.
Celé shromáždění velerady povstalo a odvedli Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi.
2 I poèeše ga tužiti govoreæi: ovoga naðosmo da otpaðuje narod naš, i zabranjuje davati æesaru danak, i govori da je on Hristos car.
Tam ho začali obviňovat: „Tento člověk rozvrací náš národ, nabádá, aby se neplatily daně císaři, a sám se vydává za krále poslaného od Boha.“
3 A Pilat ga zapita: ti li si car Judejski? A on odgovarajuæi reèe mu: ti kažeš.
Pilát se Ježíše zeptal: „Ty jsi židovský král?“Ježíš řekl: „Chceš-li mne tak nazvat…“
4 A Pilat reèe glavarima sveštenièkijem i narodu: ja ne nalazim nikakve krivice na ovom èovjeku.
Pilát namítl žalobcům: „Nezdá se mi, že by se ten člověk provinil něčím závažným.“
5 A oni navaljivahu govoreæi: on buni ljude uèeæi po svoj Judeji poèevši od Galileje dovde.
Ale oni naléhali: „Jeho učení působí nepokoje v celém Judsku. Nejdříve to začalo v Galileji, ale už je toho i tady plno.“
6 A Pilat èuvši za Galileju zapita: zar je on Galilejac?
Když to Pilát uslyšel, zeptal se, zda je Ježíš Galilejec.
7 I razumjevši da je iz podruèja Irodova posla ga Irodu, koji takoðer bijaše u Jerusalimu onijeh dana.
Přisvědčili; Pilát se toho chopil a poslal Ježíše k Herodovi, vládci Galileje, který byl právě o svátcích v Jeruzalémě.
8 A Irod vidjevši Isusa bi mu vrlo milo; jer je odavno željeo da ga vidi, jer je mnogo slušao za njega, i nadaše se da æe vidjeti od njega kako èudo.
Herodes tím byl nadšen, protože si už dávno přál Ježíše vidět. Mnoho o něm slyšel a doufal, že mu Ježíš předvede nějaký zázrak.
9 I pita ga mnogo koje za što; ali mu on ništa ne odgovori.
Kladl mu řadu otázek, ale Ježíš na ně neodpovídal.
10 A glavari sveštenièki i književnici stajahu, i jednako tužahu ga.
Zato přítomní kněží a zákoníci se předháněli v obviňování.
11 A Irod osramotivši ga sa svojijem vojnicima, i narugavši mu se, obuèe mu bijelu haljinu, i posla ga natrag Pilatu.
Herodes se od Ježíše pohrdavě odvrátil. Domluvil se se svými dvořany, že Ježíše zesměšní: dal ho obléci do bílého korunovačního roucha a tak ho poslal zpět k Pilátovi.
12 I u taj se dan pomiriše Pilat i Irod meðu sobom; jer prije bijahu u zavadi.
Tehdy se Herodes a Pilát spřátelili, ačkoliv předtím si nemohli přijít na jméno.
13 A Pilat sazvavši glavare sveštenièke i knezove i narod
Pilát svolal přední kněze, členy velerady i lid
14 Reèe im: dovedoste mi ovoga èovjeka kao koji narod otpaðuje, i eto ja ga pred vama ispitah, i ne nalazim na ovom èovjeku nijedne krivice što vi na njega govorite;
a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka s obviněním, že pobuřuje lid proti Římu. Byli jste při tom, když jsem ho vyslýchal, a musíte mi dát za pravdu, že jsem ho neusvědčil ze žádného zločinu.
15 A ni Irod, jer sam ga slao k njemu; i eto se ne nalazi ništa da je uèinio što bi zasluživalo smrt.
Stejně jste dopadli se svou žalobou u Heroda, jinak by mi ho neposlal zpět. Nespáchal žádný hrdelní zločin,
16 Daklem da ga izbijem pa da pustim.
a tak, abyste neřekli, dám ho zbičovat a pak ho propustím.
17 A trebaše o svakom prazniku pashe da im pusti po jednoga sužnja.
Vždyť víte, že každý rok o Velikonocích uděluji milost jednomu vězni. Tentokrát propustím Ježíše.“
18 Ali narod sav povika govoreæi: uzmi ovoga, a pusti nam Varavu;
Ale dav křičel: „Pryč s ním, propusť Barabáše!“
19 Koji bijaše baèen u tamnicu za nekakvu bunu uèinjenu u gradu i za krv.
Barabáš byl odsouzen k smrti pro pokus o povstání a pro vraždu.
20 A Pilat opet reèe da bi on htio pustiti Isusa.
Pilát se znovu pokusil přesvědčit dav o Ježíšově nevině, aby ho mohl propustit.
21 A oni vikahu govoreæi: raspni ga, raspni.
Ale lidé ho přehlušili: „Ukřižovat, ukřižovat!“
22 A on im treæi put reèe: kakvo je dakle on zlo uèinio? ja ništa na njemu ne naðoh što bi zasluživalo smrt; daklem da ga izbijem pa da pustim.
Zkusil to ještě do třetice: „Ale čím se provinil? Nedokázal jsem mu přece nic, za co je podle zákona trest smrti. Dám ho zbičovat a propustím ho.“
23 A oni jednako navaljivahu s velikom vikom, i iskahu da se on razapne; i nadvlada vika njihova i glavara sveštenièkijeh.
Volání davu, aby byl Ježíš ukřižován, se však stále stupňovalo,
24 I Pilat presudi da bude kao što oni ištu.
a tak jim Pilát nakonec vyhověl.
25 I pusti onoga što iskahu, koji bješe baèen u tamnicu za bunu i za krv; a Isusa ostavi na njihovu volju.
Propustil Barabáše a Ježíše poslal na popravu, jak žádali.
26 I kad ga povedoše, uhvatiše nekoga Simona Kirinca koji iðaše iz polja, i metnuše na njega krst da nosi za Isusom.
Když vojáci Ježíše odváděli, přinutili cestou jednoho muže, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény, který právě přicházel z pole.
27 A za njim iðaše mnoštvo naroda i žena, koje plakahu i naricahu za njim.
Odsouzeného sledoval zástup lidí a mnohé ženy nad ním plakaly a naříkaly.
28 A Isus obazrevši se na njih reèe: kæeri Jerusalimske! ne plaèite za mnom, nego plaèite za sobom i za djecom svojom.
Ježíš se k nim otočil a řekl: „Ženy, nade mnou neplačte, ale nad sebou a svými dětmi.
29 Jer gle, idu dani u koje æe se reæi: blago nerotkinjama, i utrobama koje ne rodiše, i sisama koje ne dojiše.
Jednou budete litovat, že jste do tohoto světa přivedly děti.
30 Tada æe poèeti govoriti gorama: padnite na nas; i bregovima: pokrijte nas.
Lidé budou prosit hory, aby se na ně sesuly a pohřbily je.
31 Jer kad se ovako radi od sirova drveta, šta æe biti od suha?
Jestliže se takto nakládá se zeleným stromem, jak to může dopadnout se suchým? Když jdu na smrt já, co můžete čekat vy?“
32 Voðahu pak i druga dva zloèinca da pogube s njim.
Spolu s Ježíšem byli vedeni na popraviště ještě dva zločinci.
33 I kad doðoše na mjesto koje se zvaše košturnica, ondje razapeše njega i zloèince, jednoga s desne strane a drugoga s lijeve.
Když je dovedli na místo, kterému se říká Golgota – Lebka, ukřižovali tam Ježíše i ty dva zločince; jednoho po Ježíšově pravici, druhého po levici.
34 A Isus govoraše: oèe! oprosti im; jer ne znadu šta èine. A dijeleæi njegove haljine bacahu kocke.
Ježíš se modlil za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“Vojáci losovali o jeho šaty.
35 I narod stajaše te gledaše, a i knezovi s njima rugahu mu se govoreæi: drugima pomože, neka pomože i sebi, ako je on Hristos, izbranik Božij.
Kolem stál a přihlížel dav. Ozval se i posměch, který podněcovali přítomní členové nejvyšší rady: „Pomáhal jiným, ať pomůže teď sobě. Mesiáš poslaný od Boha by to dokázal!“
36 A i vojnici mu se rugahu, i pristupahu k njemu i davahu mu ocat,
Také vojáci se přidali k posměchu. Nabízeli mu svoje kyselé víno a říkali:
37 I govorahu: ako si ti car Judejski pomozi sam sebi.
„Jsi-li skutečně židovský král, zachraň se sám!“
38 A bijaše nad njim i natpis napisan slovima Grèkijem i Latinskijem i Jevrejskijem: ovo je car Judejski.
Nad jeho hlavou byl upevněn nápis v řečtině, latině a hebrejštině: „Král Židů.“
39 A jedan od obješenijeh zloèinaca huljaše na njega govoreæi: ako si ti Hristos pomozi sebi i nama.
Také jeden z ukřižovaných zločinců se Ježíšovi posmíval: „Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!“
40 A drugi odgovarajuæi šutkaše ga i govoraše: zar se ti ne bojiš Boga, kad si i sam osuðen tako?
Ale ten druhý ho okřikl. „Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha?
41 I mi smo još pravedno osuðeni; jer primamo po svojijem djelima kao što smo zaslužili; ali on nikakva zla nije uèinio.
My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně.“
42 I reèe Isusu: opomeni me se, Gospode! kad doðeš u carstvo svoje.
Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: „Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“
43 I reèe mu Isus: zaista ti kažem: danas æeš biti sa mnom u raju.
Ježíš mu odpověděl: „Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
44 A bijaše oko šestoga sahata, i tama bi po svoj zemlji do sahata devetoga.
Kolem poledne se najednou setmělo a tma trvala do tří hodin.
45 I pomrèa sunce, i zavjes crkveni razdrije se napola.
Chrámová opona, která oddělovala svatyni od nejsvatějšího místa, se v tu chvíli roztrhla od shora až dolů.
46 I povikavši Isus iza glasa reèe: oèe! u ruke tvoje predajem duh svoj. I rekavši ovo izdahnu.
Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, odevzdávám svého ducha do tvých rukou!“A s těmi slovy na rtech zemřel.
47 A kad vidje kapetan šta bi, stade hvaliti Boga govoreæi: zaista ovaj èovjek bješe pravednik.
Když důstojník velící popravě viděl, co se stalo, vzdal čest Bohu a řekl: „Je jasné, že tenhle člověk byl nevinný.“
48 I sav narod koji se bijaše skupio da gleda ovo, kad vidje šta biva, vrati se bijuæi se u prsi svoje.
Také v přihlížejícím davu se probudilo svědomí a lidé odcházeli otřesení.
49 A svi njegovi znanci stajahu izdaleka, i žene koje bijahu išle za njim iz Galileje, i gledahu ovo.
Nakonec tam zůstali v povzdálí jen Ježíšovi přátelé a ženy, které ho doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
50 I gle, èovjek, po imenu Josif, savjetnik, èovjek dobar i pravedan,
Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný a ušlechtilý člověk,
51 On ne bijaše pristao na njihov savjet i na posao) iz Arimateje grada Judejskoga, koji i sam èekaše carstva Božijega,
nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království.
52 On pristupivši k Pilatu zaiska tijelo Isusovo.
Ten teď navštívil Piláta a vyžádal si tělo mrtvého Ježíše.
53 I skide ga, i obavi platnom, i metnu ga u grob isjeèen, u kome niko ne bijaše nikad metnut.
Sňal je z kříže, zavinul do plátna a uložil do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
54 I dan bijaše petak, i subota osvitaše.
To bylo v pátek večer, právě před začátkem soboty.
55 A žene koje bijahu došle s Isusom iz Galileje, idoše za Josifom, i vidješe grob i kako se tijelo metnu.
Ženy, které provázely Ježíše z Galileje, se připojily k pohřbu. Viděly hrobku i způsob, jakým bylo tělo uloženo.
56 Vrativši se pak pripraviše mirise i miro; i u subotu dakle ostaše na miru po zakonu.
Chtěly je ještě potřít vonnými oleji a mastmi, ale musely to odložit, aby neporušily zákon o sobotě.
