< Jobs 39 >
1 Steingeiti, veit du når ho kidar? Vaktar du riderne åt hindi?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Tel måna’rne dei gjeng med unge, og kjenner du deira fødetid?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Dei bøygjer seg, fø’r sine ungar, so er det slutt med deira rider.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 På marki kidi veks seg store, spring burt og kjem’kje att til deim.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Kven let villasnet renna fritt, tok bandet av det skjerre dyr,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 som eg gav øydemark til heim, den salte steppa til ein bustad?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Det lær åt byen med sitt ståk, slepp høyra skjenn frå drivaren.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Det finn seg beite millom fjell, og leitar upp kvart grøne strå.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Skal tru villuksen vil deg tena, og natta yver ved di krubba?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Kann du til fori honom tøyma, horvar han dalar etter deg?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Lit du på honom for hans styrke? Og yverlet du han ditt arbeid?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Trur du han til å føra grøda heim og draga henne inn i løda?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Struss-hoa flaksar kåt med vengen, men viser fjør og veng morskjærleik?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Nei, ho legg sine egg på jordi, og let so sanden verma deim;
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 ho gløymer at ein fot kann treda og villdyr trakka deim i kras.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Hardt fer ho åt med sine ungar, som var dei ikkje hennar eigne; for fåfengt stræv ho ikkje ræddast.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 For Gud let henne gløyma visdom, han ei tiletla henne vit.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Men når ho baskar seg i veg, ho lær åt både hest og mann.
Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Skal tru um du gjev hesten kraft og klæder halsen hans med mån?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Let du han som grashoppen springa alt med han frøser skræmeleg.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Glad i si kraft han marki skrapar og fer so fram mot væpna flokk.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Han urædd er og lær åt rædsla, for sverdet ei han vender um,
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 det skranglar pilhus yver honom, det blenkjer spjot til styng og skot.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Med ståk og bråk han slukar jordi, ustyrleg når stridsluren gjeng.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Han kneggjar: «Hui!» når luren læt, han verar striden langan leid, med skrik frå hovdingar og herrop!
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Flyg hauken upp ved ditt forstand og spilar vengjerne mot sud?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Stig ørnen høgt av di du byd, og byggjer reiret sitt i høgdi?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Han bur på berg og held seg der, på kvasse tind og høge nut.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Derfrå han spæjar etter mat, hans augo yver viddi skodar.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Hans ungar gløypar i seg blod; der det finst lik, der er han og.»
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.