ယောဘ 29
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 ၃ ထိုအခါ ဘုရားသခင်၏မီးခွက်သည် ငါ့ခေါင်းပေါ်မှာ ထွန်းလင်းသည်ဖြစ်၍၊ ထိုအလင်းကို ငါအမှီပြု လျက်၊ မိုက်သောအရပ်၌ ရှောက်သွားနိုင်၏။
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 ၄ ငါ့အသက်ပျိုသောကာလ၊ ငါ့အိမ်၌ဘုရားသခင် နှင့် မိဿဟာယဖွဲ့ရသောအခွင့်ရှိသောကာလ၌၊ ငါဖြစ် သကဲ့သို့ တဖန်ဖြစ်ပါစေ။
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 ၁၈ ငါသည် ကိုယ်အသိုက်၌ သေရသောအခွင့် ရှိလိမ့်မည်။ ငါ့အသက်ရှင်သော နေ့ရက်တို့သည် သဲလုံး နှင့်အမျှ များပြားလိမ့်မည်ဟု အောက်မေ့၏။
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 ၂၃ မိုဃ်းရေကိုငံ့လင့်သကဲ့သို့ငါ့ကိုငံ့လင့်လျက်၊ ဗနာက်ကျသော မိုဃ်းရေကို ခံချင်သကဲ့သို့၊ သူတို့သည် ပစပ်ကို ကျယ်ကျယ်ဖွင့်လျက်နေကြ၏။
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 ၂၄ ငါသည် ပြုံးလျက်သူတို့ကို ကြည့်ရှုသောအခါ၊ သူတို့သည် မယုံနိုင်ကြ။ ငါ့မျက်နှာ၏အလင်းကိုလည်း မပျောက်စေကြ။
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 ၂၅ ငါသည် သူတို့လမ်းကိုပဲ့ပြင်၍ အမြတ်ဆုံးသော နေရာ၌ ထိုင်၏။ ဗိုလ်မြေအလုံးအရင်းနှင့်တကွ ရှင်ဘုရင် ကဲ့သို့၎င်း၊ ညှိုးငယ်သော သူတို့ကို နှစ်သိမ့်စေသော သူကဲ့သို့၎င်း ငါဖြစ်၏။
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
