Waiata a Horomona 1
1 Ko te waiata o nga waiata, ko ta Horomona.
Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2 Kia kihia ahau e ia ki nga kihi a tona mangai: he pai atu hoki tou aroha i te waina.
Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3 He kakara pai to ou hinu; ko tou ingoa ano he hinu kua oti te riringi; na reira i aroha ai nga wahine ki a koe.
Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4 Kumea ahau; ka rere atu matou, ka whai i a koe: kua oti ahau te kawe e te kingi ki ona ruma: ka koa matou, ka hari ki a koe; engari tou aroha i te waina hei maharatanga atu ma matou: e tika ana to ratou aroha ki a koe.
Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5 He mangu ahau, otiia he ataahua ano, e nga tamahine o Hiruharama, rite tonu ano ki nga teneti o Kerara, ki nga kakahu tauarai o Horomona.
Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6 Kaua e titiro mai ki ahau, no te mea he parauri ahau, no te mea kua tahuna ahau e te ra. I riri nga tama a toku whaea ki ahau, meinga ana ahau e ratou hei kaitiaki mo nga mara waina; ko taku mara ia, ko taku ake, kihai i tiakina e ahau.
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7 Whakaaturia mai ki ahau, e ta toku wairua e aroha nei, ko hea koe whangai ai, ko hea koe mea ai i tau kahui kia takoto i te poutumarotanga; kia rite ahau hei aha ki te mahunga taupoki i te taha o nga kahui a ou hoa?
Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8 Ki te kore koe e mohio, e te mea ataahua rawa o nga wahine, haere atu i runga i nga takahanga o nga hipi, ka whangai i au kuao koati i te taha o nga nohoanga o nga hepara.
Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9 Kua whakaritea koe e ahau, e taku e aroha nei, ki tetahi o nga hoiho o nga hariata a Parao.
Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10 He ataahua ou paparinga i nga whiri o nga makawe, tou kaki i nga tautau o nga mea whakapaipai.
Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
11 Ka hanga e matou etahi mekameka koura mou, he mea tia ki te hiriwa.
Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
12 I te kingi e noho ana i tona tepu, ka puta te kakara o toku nara.
Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13 Ko te rite ki ahau o taku e aroha nei kei te paihere maira, e takoto nei i waenganui i oku u.
Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14 He tautau hena ki ahau taku e aroha nei, i nga mara waina o Enekeri.
Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15 Nana, he ataahua koe, e taku e aroha nei; nana, he purotu koe; ko ou kanohi kei te kukupa.
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16 Nana, he ataahua koe, e taku kaingakau, ae ra, he ahuareka: matomato tonu ano hoki to taua moenga.
Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17 He hita nga kurupae o to taua whare, he kauri nga heke.
Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
