Joba 3
1 Rehefa afaka izany, dia niloa-bava Joba ka nanozona ny androny
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 nanao hoe:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Foàna anie ny andro nahaterahako sy ny alina izay nanao hoe: Misy zazalahy vao torontoronina!
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Izany andro izany dia aoka ho maizina, ary aoka tsy hitady azy Andriamanitra any ambony; ary aoka tsy hisy mazava hamirapiratra aminy;
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Aoka ny aizina sy ny aloky ny fahafatesana hahalasa azy indray; Aoka ny rahona hitatao eo amboniny; Aoka izay zavatra mahamaizina ny andro hampahatsiravina azy.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Izany alina izany aoka ny aizim-pito hisambotra azy; Aoka tsy hiara-mifaly amin’ ny andron’ ny taona izy. Ary tsy ho tonga amin’ ny isan’ ny volana;
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Indro izany alina izany aoka ho momba izy; Aoka tsy ho velona ao ny hoby;
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Aoka hanozona azy ny mpanozona andro, Izay mahay mamoha ny dragona;
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Aoka ho maizina ny kintan’ ny marainany; Aoka hiandry ny mazava izy, nefa tsy hisy, ary aoka tsy ho faly mahita ny hodimason’ ny maraina izy,
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Satria tsy nanidy ny varavaran’ ny kibon’ ineny izy ka tsy nanafina fahoriana tamin’ ny masoko.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Nahoana re aho no tsy maty hatrany am-bohoka e, ary tsy niala aina, fony vao nivoaka avy tany an-kibo e?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Nahoana no nisy lohalika niandry ahy? Ary nahoana no nisy nono hinonoako?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Fa raha tsy izany, dia efa nandry aho toy izay ka niadana, eny, natory aho ka afa-tsasatra,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 Teo amin’ ny mpanjaka sy ny mpanolo-tsaina avy amin’ ny tany, izay nanao ireny tanàna efa rava,
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Na teo amin’ ny andriandahy izay manana volamena sady mameno volafotsy ny tranony;
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Na efa tsy ary toy ny zaza tsy tonga volana aho ka nafenina, dia toy ny zaza izay tsy nahita ny mazava akory.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Any no itsaharan’ ny ratsy fanahy tsy hampitebiteby, ary any ny reraka no afa-tsasatra;
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Miara-miadana avokoa ny mpifatotra; Tsy mandre ny feon’ ny mpampiasa izy.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Samy any ny kely sy ny lehibe, Ary ny mpanompo dia afaka amin’ ny tompony.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Nahoana no fahazavana no mba omena ny reraka, ary fiainana ho an’ izay latsaka amin’ ny fangidiana?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Izay miandry fahafatesana, nefa tsy avy izy, sady mitady azy mihoatra noho ny fitady harena nafenina:
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Izay faly indrindra sady ravoravo, raha mahita ny fasana,
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Dia olona izay mandeha ao amin’ ny maizina sady voafefin’ Andriamanitra manodidina.
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Fa mialoha ny haninkaniko ny fitolokoko, ary migororoana toy ny rano ny fidradradradrako;
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Fa Izay atahorako no mahazo ahy, ary izay angovitako no manjo ahy.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Tsy mbola nahita fiadanana na fitsaharana na fakàna aina akory aza aho, dia tonga indray ny tebiteby.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
