Proverbiorum 25
1 Hae quoque parabolae Salomonis, quas transtulerunt viri Ezechiae regis Iuda.
Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
2 Gloria Dei est celare verbum, et gloria regum investigare sermonem.
Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
3 Caelum sursum, et terra deorsum, et cor regum inscrutabile.
Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
4 Aufer rubiginem de argento, et egredietur vas purissimum:
Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
5 Aufer impietatem de vultu regis, et firmabitur iustitia thronus eius.
Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
6 Ne gloriosus appareas coram rege, et in loco magnorum ne steteris.
Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
7 Melius est enim ut dicatur tibi: Ascende huc; quam ut humilieris coram principe.
Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
8 Quae viderunt oculi tui, ne proferas in iurgio cito: ne postea emendare non possis, cum dehonestaveris amicum tuum.
Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
9 Causam tuam tracta cum amico tuo, et secretum extraneo ne reveles:
Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
10 ne forte insultet tibi cum audierit, et exprobrare non cesset. Gratia et amicitia liberant: quas tibi serva, ne exprobrabilis fias.
Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
11 Mala aurea in lectis argenteis, qui loquitur verbum in tempore suo.
Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
12 Inauris aurea, et margaritum fulgens, qui arguit sapientem, et aurem obedientem.
Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
13 Sicut frigus nivis in die messis, ita legatus fidelis ei, qui misit eum, animam ipsius requiescere facit.
Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
14 Nubes, et ventus, et pluviae non sequentes, vir gloriosus, et promissa non complens.
Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
15 Patientia lenietur princeps, et lingua mollis confringet duritiam.
Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
16 Mel invenisti, comede quod sufficit tibi, ne forte satiatus evomas illud.
Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
17 Subtrahe pedem tuum de domo proximi tui, nequando satiatus oderit te.
Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
18 Iaculum, et gladius, et sagitta acuta, homo qui loquitur contra proximum suum falsum testimonium.
Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
19 Dens putridus, et pes lassus, qui sperat super infideli in die angustiae,
Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
20 et amittit pallium in die frigoris. Acetum in nitro, qui cantat carmina cordi pessimo. Sicut tinea vestimento, et vermis ligno: ita tristitia viri nocet cordi.
Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
21 Si esurierit inimicus tuus, ciba illum: si sitierit, da ei aquam bibere:
Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
22 prunas enim congregabis super caput eius, et Dominus reddet tibi.
Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
23 Ventus aquilo dissipat pluvias, et facies tristis linguam detrahentem.
Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
25 Aqua frigida animae sitienti, et nuncius bonus de terra longinqua.
Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
26 Fons turbatus pede, et vena corrupta, iustus cadens coram impio.
Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
27 Sicut qui mel multum comedit, non est ei bonum: sic qui scrutator est maiestatis, opprimetur a gloria.
Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
28 Sicut urbs patens et absque murorum ambitu, ita vir, qui non potest in loquendo cohibere spiritum suum.
Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
