Job 40
1 Et adiecit Dominus, et locutus est ad Iob:
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
2 Numquid qui contendit cum Deo, tam facile conquiescit? utique qui arguit Deum, debet respondere ei.
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
3 Respondens autem Iob Domino, dixit:
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
4 Qui leviter locutus sum, respondere quid possum? manum meam ponam super os meum.
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
5 Unum locutus sum, quod utinam non dixissem: et alterum, quibus ultra non addam.
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
6 Respondens autem Dominus Iob de turbine, dixit:
Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
7 Accinge sicut vir lumbos tuos: interrogabo te: et indica mihi.
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
8 Numquid irritum facies iudicium meum: et condemnabis me, ut tu iustificeris?
Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
9 Et si habes brachium sicut Deus, et si voce simili tonas?
Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
10 Circumda tibi decorem, et in sublime erigere, et esto gloriosus, et speciosis induere vestibus.
Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
11 Disperge superbos in furore tuo, et respiciens omnem arrogantem humilia.
Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
12 Respice cunctos superbos, et confunde eos, et contere impios in loco suo.
Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
13 Absconde eos in pulvere simul, et facies eorum demerge in foveam:
Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
14 Et ego confitebor quod salvare te possit dextera tua.
A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
15 Ecce, Behemoth, quem feci tecum, foenum quasi bos comedet:
Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
16 Fortitudo eius in lumbis eius, et virtus illius in umbilico ventris eius.
Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
17 Stringit caudam suam quasi cedrum, nervi testiculorum eius perplexi sunt.
Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
18 Ossa eius velut fistulae aeris, cartilago illius quasi laminae ferreae.
Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
19 Ipse est principium viarum Dei, qui fecit eum, applicabit gladium eius.
Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
20 Huic montes herbas ferunt: omnes bestiae agri ludent ibi.
Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
21 Sub umbra dormit in secreto calami, et in locis humentibus.
V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
22 Protegunt umbrae umbram eius, circumdabunt eum salices torrentis.
Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
23 Ecce, absorbebit fluvium, et non mirabitur: et habet fiduciam quod influat Iordanis in os eius.
Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
24 In oculis eius quasi hamo capiet eum, et in sudibus perforabit nares eius.
Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
