Job 35

1 Igitur Eliu haec rursum locutus est:

Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Numquid aequa tibi videtur tua cogitatio, ut diceres: Iustior sum Deo?

Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Dixisti enim: Non tibi placet quod rectum est: vel quid tibi proderit, si ego peccavero?

Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Itaque ego respondebo sermonibus tuis, et amicis tuis tecum.

Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Suspice caelum et intuere, et contemplare aethera quod altior te sit.

Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Si peccaveris, quid ei nocebis? et si multiplicatae fuerint iniquitates tuae, quid facies contra eum?

Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Porro si iuste egeris, quid donabis ei, aut quid de manu tua accipiet?

Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Homini, qui similis tui est, nocebit impietas tua: et filium hominis adiuvabit iustitia tua.

Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Propter multitudinem calumniatorum clamabunt: et eiulabunt propter vim brachii tyrannorum.

Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Et non dixit: Ubi est Deus, qui fecit me, qui dedit carmina in nocte,

Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 Qui docet nos super iumenta terrae, et super volucres caeli erudit nos.

On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Ibi clamabunt, et non exaudiet, propter superbiam malorum.

Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 Non ergo frustra audiet Deus, et Omnipotens causas singulorum intuebitur.

A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Etiam cum dixeris: Non considerat: iudicare coram illo, et expecta eum.

Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Nunc enim non infert furorem suum, nec ulciscitur scelus valde.

Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 Ergo Iob frustra aperit os suum, et absque scientia verba multiplicat.

A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.